níž dnes blahoslavená panna, svatá Margareta, kúpila sobě drahú rolí, točiž nebeské králevstvie, neb zajisté poklad jest, kdež jest mnoho střiebra a zlatta a drahého kamenie, protož poklad přirovnává sě panenství pro trojí věc.
Najprvé pro řiedkost, nebo poklad jest řiedký a řiedko jej naleznú. Takéž řiedko jest panenstvo, ledva mezi tisíc dievkami jedna muož nalezena býti pravá a ćistá panna. Nebo pravé panenstvie jest drahý poklad, kteréž nenie poskvrněno osobú ani myslí ani tělem.
Druhé pro drahost, nebo jakož poklad jest drahý, takéž svrchované panenstvie jest velmi drahé před božíma očima, nebo mezi třmi stavy svěcskými panenský stav jest najvyšší, že svatí přirovnávají manželstvo k uolovu a vdovstvie k střiebru a panenstvo k zlattu. Opět manželstvo přirovnávají k hvězdě a vdovstvo k měsíći a panenstvo k slunci. A proto panny zvláští jsú přijaly korunu od boha, že zpievají novú piesen před bohem a následují beránka, syna božieho, a jsú v službě svatéj králevny, matky božie, a v drahém rúšě chodie zvláště u bílém jako syn boží v člověčství, jakož praví svatý Jan v Tajnići.
Třetie, jakož poklad má mnoho nepřátel, takéž čisté panny. Jakož praví múdrý Šalomún: „Pravé panny a tvrdí hradové nikdý pokoje a příměřie nemají, nebo panenstvie mnohé věći lákají. A to máme ukázáno na svatéj Margretě, jiež dnes čest a chvála sě děje. Jakož sě čte o nie, že jest byla dsi Teodorova, jenž jest byl knieže pohanské, a tu byl kázal křstíti na pravú vieru ducha svatého. Ana hned zamladu poklad svého panenstvie slíbi králi nebeskému, a proto ji velmě otec jejie nenávidieše, že buohu ráda slúžila. Tehdy jejie přietelniće přijě ji k sobě a počsti jie, chováše a kázaní ji učieše. A když svatá Margareta bieše v patnásti letech a s jinými pannami ovce své přietelnice pasieše, tehda král Olibrius tudy jeda, uzřev tak krásnú pannu, poče sě diviti jejie krási i zažže sě v jejie milosti a hned posla k nie své panoše a řka: „Jděte a přiveďte ji před mě, ať ji vezmu sobě.“ A když ji předeň přivedechu, otáza jie, kterakť dějí. I ona vece: „Margareta“. I král vece: „Kteréhos rodu?“ Ana vece: „Kniežećieho.“ Opět otáza jie: „Kteréhos zákonu?“ Ana vece: „Křesťanka jsem.“ Tehda král jie vece: „Dvojie věc velmi tobě slušie a znamenitá jest na tobě, žes dobrého urozenie a krásné méno máš Margareta, nebos velmi krásna. Ale třetie věc ta tebe nečstí, že súći tak krásná a tak šlechetná, máš boha ukřižovaného.“ A když svatá Margareta poče jemu praviti o božiem synu, že jest pro hřiešného člověka ráčil sě naroditi a svú dobrú volí dal sě na kříži umučiti a potom vstal z mrtvých, vstúpil na nebesa i sedí na pravići uotce všemohuoćieho v nebeském králevství. Uslyšav to král i rozhněva sě velmě a káza ji v žalář vsaditi, a nazajtřie káza ji před sě přivésti. I vece jie: „Panno Margareto, smiluj se nad svú krású a modl sě mým bohóm, a budeš mú králevnú.“ Ana jemu odpovědě a řkúci: „Tomuť sem své panenstvo slíbila a tohoť sem sobě chotě zvolila, kterémuž slúží všě stvořenie.“ I on jie vece: „Neučiníš li toho, káži tělo tvé nečstně dráti.“ Ale ona jemu vece: „Syn boží dal sě sám pro mě na smrt, a já také hotova jsem proň umřieti.“ I on káza ji na pranéři pověsiti a jejie tělo hrozně klikami dráti, že krev z nie jako potok z studnice tečieše, až všechni plakáchu, kteříž tu stáchu, a řkúce: „Ó, Magareto, žel nám tebe, že své tělo dáš tak hrozně mučiti a svú krásu chtěš zatratiti tak rúče. Povol ješče králi našemu a budeš živa.“ I ona jim vece:
