jakž sě jest to stalo.“ Ana jemu vece: „Já sem ta, jenž sem třidćeti let na téjto púšti, a jakožs včera viděl, ano mě anjelé nosie pod nebe, abych slyšala radost nebeskú, a jižť mi jest to zjeveno, že mám již sníti s toho světa. Protož prosím tebe, di k svatému Maximinovi, ku biskupu, a pověz jemu tak, ať v neděli na jitřní mne čeká.“ Tehda ten kněz hned jide ku biskupu k tomu i povědě jemu to všě. Tehdy biskup přišed na jitřní, uzře svatú Maří Magdalenu v kuoře stojiece, ana zdvižena od země na dva lokty, ano ji anjelé mezi sebú držie. Biskup sě velímě užase, a tam přistúpiti nesmějieše, i ona vece jemu: „Ó, milý otče duchovní, přistup sem blíže a neboj sě své dsery.“ Tehdy on přistúpi k nie i uzře jejie tvář rozkošnú, ana svietí jako slunce, a tu svatá Maří Magdalena u velikém náboženství přija od neho božie tělo, a položivši sě před oltářem i pusti duši, a tu hned udeři taká vóně, že za sedm dní nepominu. A tu ji velímě čstně pochovachu a anjelé duši vzechu i neséchu ji do nebes, a tak přebývá s bohem v nebeském králevství a jejie pláč obrátil sě jest u velikú radost. A protož veliké jest divy činila za svého zdravie i po svéj smrti, skrze kteréž divy ukázal jest buoh jejie svatost.
Najprvé za svého zdravie uprosila jest syna jednomu kniežeti. Jakož sě čte o nie, ktyž bieše po božiem umučení čtrnásté léto a již biechu Židé svatého Ščepána ukamenovali a jiné apoštoly božie biechu rozehnali, toho času bieše svatý Maximin, jemuž bieše svatá Maří Magdalena poručena od svatého Petra. Tehdy Židé vidúce, že svatá Maří Magdalena plodí vieru křesťanskú a káže božie slovo, i vsadichu ji v lodí i s svatým Maximinem a s svatým Lazarem a s svatú Martú a s jinými mnohými křesťany, pustichu jě na moře beze všeho vesla, aby ztonuli. Ani božím povolením připlynuchu do Marsilie a tu vysedše z lodí, svatá Maří Magdalena uzřevši lid hlúpý, ani se modlé črtóm a boha neznají, poče je od té viery odlučovati a syna božieho jim oznamovati. Tehdy knieže téj země přijide do chrámu, chtě obět modlám dáti, aby některý plod mohl mieti, le svatá Maří Magdalena poče jemu o bohu kázati a neda sě jemu modlám modliti. I knieže jie vece: „Móžeš li téj viery dokázati a dovésti, kterúž nám kážeš?“ Ana jemu vece: „Mohu divy a kázaním svatého Petra, jenž jest papežem v Římě.“ A knieže jie vece: „Hotov sem tobě věřiti, muožeš li mi syna u boha vyprositi.“ Tehdy ona zaň boha poprosi a hned jeho paní poče synem. Knieže, chtě pravdu zvěděti, jest li to tak, jakož ona praví, zamysli do Říma jeti. A paní jeho nerodě ostati i jěde s ním a jsúc již velmi těžka. A svatá Maří Magdalena káza jima na pleći vzieti znamenie svatého kříže, aby jima diábel na ćestě nepřekážel. Poručivše zemi svaté Mařie Magdaleně i vsedechu na lodí, jedechu pryč. A když bieše na moři, omladi sě a porodi syna, a hned sama umře a dietě poče velmi plakati. Tehdy knieže zvola a řka: „Běda mně, nebožčíkovi, čso sem sobě učinil, že sem žádal syna mieti, a tak sem mateř i syna ztratil.“ Tehdy marinéři zvolachu a řkúce: „Vyvrzte tělo mrtvé ven z lodí, a neztonem podlé neho.“ I knieže poče jich prositi, aby toho nečinili a řka: „Nechtěte li se smilovati nad mateří, ale smilujte sě nad děťátkem.“ A tak dojevše jednoho ostrova, položichu tu dietě i s mateří a pláščem jě odiechu a vsedše opět, do Říma přijedechu. A svatý Petr potka jej a uzře znamenie svatého kříže na nem i otáza jeho: „Kto jsi a odkad jedeš?“ An
