jest nebála ani styděla. Takéž v stavu svého obrátění učinila, že přišedši do toho domu, ješto syn boží sedieše, přistúpi szadu k nemu a nesmě jemu na oči jíti, znajíći sě v svých hřiešiech, jako by řekla: „Hospodine, bože mój, stydím sě před tvój obličej jíti, protože sú sě rozmnožily mé zlosti.“
Třetie znamenává sě jejie veliká pokora na tom, že stáše podlé nóh a padla jest k jeho nohám, ale nesáhla jest k hlavě. A tak sě jest velmi ponížila, že také pokory ižádná žena na světě neměla, nebo jest svú nemoc znamenala. Ó, jak jest byla velmi nemocna, že ne sedm hřiechuo smrtedlných, ale sedm diábluo v sobě měla.
Čtvrté sě znamenává jejie srdečné vzkrúšenie a žalostné, neb jakož jest byla svýma očima shřešila, takéž jest svýma očima dosti zato učinila, že jest tak velmě plakala, že jest svými slzami božie nohy umývala. A tak skrze potok srdečních slz uhasila jest oheň pekelný a své všichny hřiechy omyla a zažhla sě ohněm ducha svatého u milosti božie.
Páté znamenává sě pokorné dosti učiněnie a pokánie svrchované, neb jakož byla pýchala svými vlasy, takéž jimi dosti za to učinila. Nebo jest dobře mohla mieti ubrusec, že jest byla šlechtična a bohatá paní, by byla chtěla, ale že byla svými vlasy shřešila, proto jimi božie nohy utřela. Také svými usty pyšně a nekázaně mluvila často, proto jimi dosti za to učinila, že usty ćelovala božie nohy. Také svým tělem byla shřešila, proto svým všiem tělem na zemi ležela, hledajíc božie milosti. A tak jejie pláč byl jest na obrátění.
O druhém znamenajte, že božie utěšenie bylo jest v tomto slovu, ješto jie syn božie pověděl a řka: „Odpuščeniť jsú tobě tvoji hřieši.“ Ó, jakú jest radost měla, když jest to slovo milostivě uslyšala, že byvši předtiem dsi diáblova, ihned byla dsi Jezukristova. Byvši dsi věčné smrti, ihned byla dsi života věčného, a to pro jejie svrchované obrátěnie, kteréž jest netolik na sobě ukázala, ale i potom vždy do svéj smrti přebývajíći vždy u pokání. Jakož sě čte o nie, když bieše po božím vstúpení obrátivši na vieru mnoho lidí i jide na púšč a tu třidćeti let přebývala, a na tom miestě nebylo pokrmu ani vody ani dřievie ani ovoce ani kořenie ani kterého obilé, aby potom každý mohl věděti, že ji tu sám buoh krmil netolik tělestnú krmí, ale také i nebeskú. A na každý den ji anjelé sedmkrát pod nebe na svú rukú nosiechu, aby mohla slyšěti zpievanie a radost nebeskú, a opět ji zase v jejie přiebytce posadichu. A těch časuo jedno kniežě nábožné přijide na tu púšč a chtě bohu slúžiti i učini sobě chyšku za dvanáste honuo od nie vzdáli. A když jednú bieše na modlitvách, uslyšě hlas anjelský, vstav i jide tam i sta povzdál, jako by mohl kamenem dovrći, i zvola a řka: „Zaklínám tě boží moćí, člověk lis či které zvieře, ješto v téj jeskyni přebýváš, aby mi povědělo, čso jsi.“ Tehdy svatá Maří Magdalena vece k němu: „Přistup sem blížě a poviemť, čso jsem.“ A když on k nie přijide i ona jemu vece: „Slýchal lis kty u božím čtení o téj hřiešnići, ješto slóve Magdalena, ješto božie nohy umývala?“ I ten kněz vece: „Již jest minulo tomu viece než třidćeti [let]text doplněný editorem,
