král nebeský k svatému Pavlu a řka: „Pavle, já sem tě dal na osvětu všemu lidu.“ V těch sloviech móžem trojí věc znamenati. Najprvé božie milosrdenstvie, druhé svatého Pavla duostojenstvie, třetie naše užitečenstvie.
O prvém znamenajte, že boží milost a dobrota ukazuje sě na tom, že taký dar ráčil dáti tomuto světu, točiž svatého Pavla apoštola, velikého učedlníka, na osvětu všem hřiešným. Protož poděkujme hospodinu, že taký dar ráčil dáti nám na útěchu a na osvětu, nebožátkóm hřiešným. Nebo světlost jest velmi potřebna těm, kteříž ve tmách sedie, ižádný hřiešník nezúfaj do božie milosti, vida z lítého vlka pokorného beránka svatého Pavla učiněna.
O druhém znamenajte, že svatý Pavel přirovnává sě k světlosti pro trojí věc. Najprvé, jakož světlost jest najduostojnější na všem světě, takéž svatý Pavel jest dóstojnější z jiných svatých, že pro jeho veliké duostojenstvie nazývá jej črt zemským anjelem, že, na zemi ješče jsa, anjelský život vedl v čistotě přebývajě. Opět týž črt nazýval jej nebeským člověkem a božím obrazem a svěcským trubařem, nebo trúbú svého kázaní vešken svět naplnil, a kdež nemohl sám dojíti a kázati viery křesťanskéj, tu své listy poslal. Opět zajisté byl dóstojný, že samiem bohem byl naučen, nebo mnozí sě tiem chlubie, že jsú byli u Paříži naučeni, ktež mnoho mistruo bývá učených. Ale svatý Pavel nebyl jest naučen v Paříži, ale na třetím nebi, a tu samiem buohem v anjelskéj škole byl naučen.
Druhé přirovnává sě k světlosti, neb jakož světlost zahonije tmy, též svatý Pavel zahonije tmy pekelné, točiž diábly. Jakož sě čte o něm, že jeden hřiešný zúfal bieše do božie milosti i chtieše sě sám oběsiti, avšak zpomenul na buoh a řka: „Ó, svatý Pavle, rač mi spomoći.“ Hned svatý Pavel přijide a osidlo jemu s hrdla strže a vece jemu: „Nebožčíku, varuj sě toho a učiň pokánie za to, cos shřešil protiv bohu.“ Prosmy jeho, ať nás zbaví osidla pekelného.
Třetie sě přirovnává k světlosti, neb jakož světlost jest najčistšie a jakož koli světlost dotkne sě bláta nebo některéj nečistoty, však sě nikty neposkvrní, ale vždy jest čista. Též svatý Pavel byl jest přečistý a v čistotě přebýval až do svéj smrti. Jakož sě čte o něm, když svatý Pavel v Římě kázáše vieru křesťanskú a mnohé Římany bieše obrátil na vieru. Uslyšav to ćiesař, jemuž diechu Nero, vece jemu: „Pavle, proč mi mé rytierstvo odjímáš a k sobě je přijímáš?“ Tehda svatý Pavel jemu vece: „Netolik s tvého králevstvie, ale se všeho světa jsem jich nazbéral, jimž král nebeský chtě věčný dar dáti.“ Uslyšav to Nero, užase sě v hněviech, i káza všeckny rytieře stínati, kteréž bieše svatý Pavel na vieru obrátil. A potom také i svatého Pavla s nimi. I svatý Pavel jemu vece: „Ćiesaři, já chti rád míle přetrpěti malý čas smrt, abych byl věčně živ s svým hospodinem Jezukristem.“ I káza jej hned ćiesař za město vyvésti, aby jemu hlavu stěli. A když z města dieše svatý Pavel, tehda u bráně potka jej jedna paní plačíćí a želejíćí jeho. I on jie vece: „Póžč mi rúšky, a jednakť ji vrátím.“ A když přijide na rozhranie na východ slunce, pokleče stisk a složiv své ruce. A zaplakav, modli sě bohu a požehnav sě svatým křížem, vece: „Hospodine Jezukriste, v tvoji ruce porúčiem svú duši.“ A když jemu hlavu stiechu, v tu dobu svatý Pavel v tu rúšku svú krev zavinu a šed, da téj jisté panie, ješto jemu byla rúšky póžčela. A hlava skočivši od těla, třikrát vece „Jezukriste, Jezukriste, Jezukriste“ a hned sě tu tři studniće učinichu, nebo
