poče prositi milosti a obráti sě na vieru křesťanskú. A tak stiechu svatému Jakubu hlavu i tomu Joziášovi podlé něho a anjelé jich dušě vzechu do nebeského králevstvie, a tak svatý Jakub miloval jest boha až do své smrti.
O druhém máme znamenati, že jsú byly čtyři znamenie na svatém Jakubu božie milosti. Prvé znamenie milosti své buoh jemu ukázal, že sě z jeho tetky narodil, že jest synu božiemu byl tetěný bratr. Ó, zajisté veliká jest to milost mieti bratra tak drahého a tak mocného krále všeho světa. Druhú milost jemu ukázal, že jej svým apoštolem učinil a potom konšelem a súdćí živých i mrtvých v súdný den. Prosmy jeho milosti, ať nás přisúdí k věčné radosti. Třetie milost byla, že jej syn boží svým tajemníkem učinil, nebo sě před ním byl proměnil a krásu svého svatého života byl ukázal a před ním děvečku z mrtvých vzkřiesil a jiného mnoho tajenstvie jemu zjevil. Čtvrté znamenie božie milosti bylo, že jej velikými divy oslavil. Jakož sě čte, jeden měščenín bieše sě dopustil velikého němého hřiechu. Tehdy farář napsav jemu ten hřiech na lístku i posla jej k svatému Jakubu, aby jej položil na oltáři a prosil svatého Jakuba, aby jemu ten hřiech shladil. A když ten list na oltáři položi a vzda obět svatému Jakubu, hned ten hřiech by shlazen s toho lista. An to uzřev, buohu i svatému Jakubu poděkova a domuo sě vrátiv, to vše faráři svému povědě. Prosmy jeho, ať ráčí našě hřiechy shladiti.
Druhé sě čte, že jeden Něměc šel na pút k svatému Jakubu s svým synem a když na ćestě podpi sě u jednoho hospodáře, tehdy ten hospodář, chtě jich zbožie zbaviti, vloži střiebrnićiv jejich mošnu, a když ráno pryč jidechu, tehdy hospodář po nich s lidmi vyběže a stavi jě a řka: „Ó, zlí pútníći nevěrní, proč ste mi střiebrnići ukradli?“ A ona jemu vecesta: „U kohož ji najdeš, nad tiem poprav.“ A když jě přehledachu, nalezechu v jejich mošně střiebrnići, a takže syna oběsichu a otce k svatému Jakubu jíti pustichu. A když otec k svatému Jakubu s velikú žalostí jide a po třidćeti dnech vráti sě do toho města, chtě ješče opatřiti svého syna, i poče velmi plakati, vida, an ješče visí. Hned syn jeho prohlede a vece jemu: „Milý tatíku, neplač, nebť mi ničs nenie a mámť sě velmi dobře, neboť mě jest svatý Jakub držal a nebeskú rosú mě krmil.“ Uslyšav to otec, s velikú radostí běže do města a přišed k rychtářovi, to jemu vše vypravi prosě jeho, aby kázal syna jeho snieti doluov. A v tu dobu rychtář obědváše a dvé kur před sebú na mísi mějieše i vece jemu: „Tolikež právě jest to tak, by tvój syn byl živ, jako tito kuři vzletie.“ A hned těch dvé kur pečených vzletěchu a živi biechu. Uzřev to rychtář, hned s konšeli a s měščany tam jidechu a jeho syna utěchu a bohu a svatému Jakubu chválu vzdachu. Prosmy jeho, ať naše duše zprostí věčné muky. Opět sě čte, že jeden pútník jdieše k svatému Jakubu i nedosta jemu peněz na ztravu, a styděl sě velmi žebrati, a tak jda ćestú i mysléše, čso sobě učiniti. I sede pod jedním dřevem i zdřiema sě i zdáše sě jemu ve sně, by jej sám svatý Jakub krmil. Tehdy proćítiv, naleze u sebe v hlavách pokrutu chleba a tu by živ třidćeti dní, až sě právě i domuo vráti. A na každý den tu pokrutu jedieše, až jie málo ostáše, a nazajtřie opět ćelá bieše. Prosmy jeho, ať nám přispoří všeho dobrého
