[143v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejemu to vypravi pořádně. Tehdy svatý Petr vece: „Pokoj tobě a vítaj, milý pane, dobréjs rady poslúchal, žes uvěřil téj paní. Nesmuťuj[969]Nesmuťuj: Neſmutyug sě, protože tvá paní spí a dietě s ní odpočívá.“ Tehdy svatý Petr jide s ním do Jeruzaléma a ukáza jemu boží hrob a ta všechna miesta, ktež byl syn boží mučen. A když jej tu dobré viery nauči, požehna jeho a káza jemu domuo jíti. An všed na lodí i jěde po moři a božím povolením a zjednáním přijede k tělu svéj panie i uzře, ano dietě živo, ano běhá okolo matky, i skry sě pod pláščem. I knieže vyšed z lodí, vzem dietě i vece: „Ó, svatá Maří Magdaleno, jak bych já byl sčastný a toť bych vesel domuo přijel, by má paní ožila a se mnú ve zdraví domuo přijela, nebo věřím tomu, kdyžs mohla dietě za dvě létě chovati, také móžeš i matku skřiesiti[970]skřiesiti: zſkrzyeſyty.“ A jakž to vece, hned sě ta žena mrtvá protaže a tak vece: „Ó, velikéhos zaslúženie, svatá Maří Magdaleno, před bohem, žes mi dvě létě slúžila a mě krmila.“ Uslyšav to knieže i vece k nie: „Živa lis, má milá paní?“ I ona vece: „Živa jsem a přišla sem spúći[971]spúći: ſputy teprú s tebú. Jakož tě svatý Petr vodil po Jeruzalémě, takéž mě svatá Maří Magdalena vodila, ukazujíc mi božie miesta.“ Tehda knieže pojem svú[972]svú: ſw paní a dietě, s velikú radostí přijěde domuo i naleze svatú Maří Magdalenu, ana káže lidem, i poče jie vypravovati to vše, čsož sě jemu na cestě dálo a přihodilo. A inhed po své zemi káza všechny modly zkaziti a kosteluo bohu na čest nastavěti, a tak tu všecku zemi svým kázaním obrátila. Prosmy jie, ať nám boží milost uprosí.
Druhé čte sě, že jeden rytieř chodieše k hrobu svaté Mařie Magdaleny[973]Magdaleny: magdane. A když jej na vojně zabichu a na nosidla vložichu a neséchu a svatéj Mařie Magdaleně porokováchu, že tak nábožnému sluze svému přepustila [b]označení sloupcebez svatéj zpovědi umřieti, tehda hned ten mrtvý rytieř oži a vsta z mrtvých a káza k sobě kněze přivolati i poče sě jemu velmi nábožně zpoviedati. A zpoviedav sě i přija božie tělo i skona třetí den svú[974]svú: ſw dobrú smrtí. Prosmy jie, ať nám u boha uprosí dobré skončenie, bychom nezemřeli v svých hřieších a potom abychom došli do králevstvie nebeského. Jehož etc.cizojazyčný text
Iacobi apostolicizojazyčný text[975]na marginu zapsáno mladší rukou: S. Jakoba
Iacob dilexi, Esau odio habui.cizojazyčný text[976]R 9,13 Dnes slavímy hod veliký svatého Jakuba Velikého, jenž jest byl tećený[977]tećený: teczeny bratr králi nebeskému a vlastní bratr svatému Janu evanjelistě[978]evanjelistě: Ewante, jehož jest buoh apoštolem svým učinil a v svém tajenství jej měl a velmi jej miloval.
Proto převěděv to svatý prorok duchem svatým, pověděl tato slova a řka: „Král nebeský[979]nebeský: nebeſſkyg praví: Jakuba sem miloval, a Esaua sem nenáviděl.“ Jakož koli jsú tato slova pověděna[980]na tomto místě je opět zapsáno slovo jsú v Starém zákoně o Jakubovi patriarchovi a o jeho bratru Esau, však sě mienie v Novém zákoně na svatého Jakuba a skrze Esaua znamenává sě Herodes král, nebo jakož Esau honil a nenáviděl Jakuba, takéž král Herod zahubil jest svatého Jakuba. V těch sloviech máme dvojí[981]dvojí: dwoy věc znamenati. Prvé, proč jest král nebeský svatého Jakuba miloval. Druhé, která jsú byla znamenie božie milosti. O prvém znamenajte, že buoh miloval svatého Jakuba pro trojí[982]trojí: troy věc.
Prvé pro jeho velikú čistotu, kterúž jest držal[ay]držal] drzaz až do svéj smrti, proto jej přirovnávají k stolu slonovému, jenž byl přikryt zlattem a drahým kamením, na němž všemohúćí[983]všemohúćí: wſemohuty král sedieše[984]sedieše: ſedieſye. Jakož praví svatý Jan: „Skrze ten stuol slonový znamenává sě čistá dušě svatého Jakuba, na němž přebýval jest syn boží, král nad králi, svú[985]svú: ſw milostí.“ Nebo hospodin najviec sě kochá v čistých lidech, a proto zvolil jest sobě matku najćistší[986]najćistší: naytyſtſy, svatú Maří.
Druhé miloval jej syn
