jest to, ćiesaři, nového, žes nás tak mnoho svolal?“ Ćiesař vece: „Mám tu jednu dievku velmě múdrú to dosvědčuje, by naši bohové byli črté, a praví, by byl pravý buoh Jezus Kristus, jehož sú Židé umučili v Jeruzalémě. Přehádáte li ji a s téj řeči svedete, s velikú čstí a s dary sě domuo vrátíte.“ Tehdy jeden z těch mistruo vece: „Ó, milý ćiesaři, ktoť dal tu radu, žes pro jednu dievku tak mnoho mudrcuo svolal, ano náš najmenší by ji přehádal? Kaž ji, ćiesaři, přivésti, ať zvie, žeť jest nikdy múdřejších mistruo nevídala.“ A když to svatá Kateřina zvědě, ihned sě bohu poruči a hned anjel k nie přistúpi a jie potvrdi a řka: „Všichny mistry přehádáš a na vieru křesťanskú obrátíš.“ A když ji přivedechu, ona ćiesařovi vece: „Kterak, ćiesaři, činíš, žes protiv jedné dievce padesát mistruo sebral a je slibuješ darovati a mně velíš sě s nimi darmo hádati? Ale já na to netbám, nebo jest Jezus Kristus má věčná odplata.“ A když mistrové počechu mnoho proti bohu mluviti, ana jim ke všemu múdře odpověda, užase sě podivichu sě všechni mistrové a nevěděchu, čso řéći, a jako němí stáchu. Tehdy ćiesař velikými hněvy poče jim láti a řka: „To li vaše učenie, že vás jedna dievka přehádá?“ Le jeden z nich odpovědě a řka: „Věz to, ćiesaři, žeť žádný nemóže téj dievce ostati, nebo z nie duch svatý mluví, protiv němuž my odpoviedati neumíme. Protož, neukážeš li nám lepšie viery, všichniť sě na křesťanskú vieru obrátíme.“ I ćiesař sě rozhněvav, káza ty všechny mistry upáliti. A když volachu mistrové: „Kterak bude našim dušem, ani jsme nepokřščeni“, svatá Kateřina jich potvrdi a vieře nauči řkúći: „Nebojte sě, budete u vašie krvi pokřščeni.“ A když jě v oheň umetachu, všichni duše pustichu, a jich těla i vlasuo i rúcha nic oheň neurazi ani uškodi. Tehdy ćiesař káza dievku v žalář vsaditi a dvanást dní hladem mučiti a sám jede do jiné vlasti. Tehdy králová s kniežetem Porfiriem v noci jide do žaláře a tu uzřechu světlost nebeskú a anjely svaté. Tu svatá Kateřina poče jim kázati a oba hned na vieru obráti, Porfirius s královú a s svým rytierstvem vieru přijachu a bohu sě poručichu.
Druhé měla jest silnost, kterúž jest všechny hruozy a muky přemohla, a tu sílu jest ukázala, když jest bojovala jako ovce s vlkem, Maxenciem ćiesařem, jako Jidita, ješto krále Olofarna zabila. Jakož sě čte, když sě ćiesař vráti, káza vyvésti svatú Kateřinu z žaláře i vece jie: „Raziť, čsti mé bohy a budeš má druhá králová. A postavím tvój obraz prostřed města, aby sě jemu všichni klaněli miesto boha.“ Svatá Kateřina vece: „Nemluv toho, králi, hřiechť jest to mluviti, neboť sem já chot Jezukristova, od jehož milosti ani tvé sliby ani muky ani zbožie móž mne odvrátiti. Tehdy ćiesař káza ji prostřed města nahu pověsiti a klikami železnými dráti a potom do žaláře vésti. To sě sta jejie první boj. A když bieše v žaláři, že mějieše opět býti dvanáste dní bez pokrmu, ty dni holúbek z nebes ji krmieše, a potom sám král nebeský stúpil k nie i vece: „Má milá dsi, poznaj svého stvořitele a buď ustavična, neboť já budu s tebú.“ Tehdy ćiesař káza ji před sě vésti z žalářě a uzřev ji krašší než dřéve i mnieše, by ji kto krmil v žaláři
