i káza strážné zhubiti. A svatá Kateřina vece: „Lidéť sú mne nekrmili, ale syn boží, Jezus Kristus.“ I ćiesař k nie vece: „Rozmysl sě, drahá panno, žeť tebe nechti za služebnići mieti, ale za svú královnu.“ I ona vece: „I čso mi radíš, kterého bych ze dvú milovati měla? Mocného, věčného, krásného, či nemocného smrtedlného a nesličného?“ Le ćiesař rozhněvav se i vece: „Zvol sobě z túto dvú jedno, aneb sě modl bohuom a budeš živa, aneb budeš hrozné muky trpěti.“ I ona vece: „Umysl sobě, kteréž chtěš muky, tyť chti ráda pro mého chotě trpěti a chti jemu své tělo a svú krev obětovati.“ Tehdy ćiesař káza čtyři kola připraviti a v ty nožuo a břitev ostrých nabiti, aby ji na kusy rozřezaly, a jiné křesťany jím strašily. Tehdy svatá Kateřina poprosi boha, aby ji téj muky zbavil a svú moc ukázal, hned anjel hromem ta kola zetře a čtyři tisíc lida pohanuo zabi. A králevna na to shóry hledáše a sběhši doluo i poče ćiesařovi porokovati z takéj ukrutnosti. Le ćiesař vece: „Takés ty sě již po jejie čářiech obrátila?“ I ona vece: „Věřím já u boha v Jezukrista.“ I káza ji velmi mučiti a prsi jejie potom vytrhati. A svatá Kateřina jie potvrďováše, řkúc: „Neboj sě, milá králevno, neb dnes za tento život dá tobě král nebeský život věčný, točiž královstvie nebeské.“ A ćiesař káza ji za město vyvésti a hlavu jie stieti a Porfirius jejie tělo schova. Nazajtřie poče ćiesař ptáti, kto jejie tělo schoval, i káza rytieře zjímati. Uzřev to Porfirius, zvola a řka: „Jáť sem, ćiesaři, boží služebnici schoval, neb sem vieru křesťanskú přijal. Tehda ćiesař zvola a řka: „Běda mně, toť již Porfirius, jenž byl muoj jediný stráže a pěstún i má útěcha, ten jest také přelščen a oklamán.“ Tehdy oněch dvě stě rytieřuov zvola a řkúce: „My sme také křesťané, pro Jezukrista hotovi sme na smrt jíti.“ I ćiesař ty všechny s Porfiriem káza stínati a vrátiv sě k svaté Kateřině i vece: „Nebo sě modl bohuom, anebo hlavu ztratíš.“ I ona vece: „Čsož koli chtěš, učiň, hotovať sem trpěti pro buoh.“ I ćiesař káza ji stieti. A když ji vyvedechu na popravu, ona zdvihši svoje ruce i poče sě bohu modliti a řkúći: „Ó, milý Jezukriste, bože muoj, nadějě a spasenie všech věrných, chválo čistých, prosím tvé svaté milosti, ktož koli mé umučenie budú pamatovati a své núzi budú mne potřebovati, rač je uslyšeti a ode všeho zlého je zbaviti.“
Divná milost svaté Kateřiny, že, vidúci meč nad svú hlavú, však o nás péči měla a za nás boha prosila. Hned přijide hlas z nebes a řka: „Poď, má zmilelá, nebť sú nebesa otevřiena. A těm všem, ktož budú tvé pomoci žádati a tvé jmě nazývati, chti jě ve všem uslyšeti a ze všie núze jě vypraviti.“ A hned jie stiechu jejie svatú hlavu. Hledajte té síly, jakť jest ta silně pro buoh bojovala. A když jejie hlavu stiechu, z jejieho těla mléko poteče miesto krve na znamenie jejie čistoty veliké, v niež jest stála až do smrti. A jejie chot, Jezus Kristus, nad jiné svaté počstil jie u pěti věcech, některé činil milosti jedním svatým, jako navščievenie svatého Jana evanjelisty, olej svatý byl z hrobu svatého Mikulášě, mléko teklo z šíjě svatého Pavla, anjelé
