[132r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcerač svú[393]svú: ſw milost učiniti, rač jim málo pohověti, mámť jednoho sluhu, jenž po všem světu bude kázati a učinie lidé po tvé vóli.“ A syn buoží jie vece: „Matko, čsož prosíš, já to chti rád učiniti, ukaž mi svého sluhu.“ A ona jemu ukáza svatého Dominika, vzhléd naň syn boží, zajisté dobyt jest a podobný k tomu kázaní, a jáť jemu přižehnávám mého slova kázanie po všem světu, a čsož jest již on s svými bratřími dovedl duší do nebes, toť jest to drahé pole plno kvietí, z něhož panny rády činie sobě věnce drahé. Blaze jemu, ktož bude mieti v svém věnci fiolu pokory buožie milosti, tiť bezpečně pójdú do nebeského tance, točiž do radosti nebeské, jiežto mně i vám dopomáhaj etc.cizojazyčný text
Barnabe apostolicizojazyčný text[394]na marginu zapsáno mladší rukou: na S. Barnabę
Vos amici mei estis, si feceritis que precipio vobis.cizojazyčný text[395]J 15,14 Tato slova píše[396]píše: pyſye svatý Jan, a ta jest pověděl sám král nebeský svým apoštolóm a řka: „Vy jste moji přítelé, ač učiníte, čsož vám přikazuji.“ Neb v Starém zákoně byl král nebeský přikázal po Mojžíšovi[397]Mojžíšovi: Moyſyſowy, aby jej lidé milovali a přietelstva sobě buožieho dobývali. A když to nebieše[398]nebieše: nebyeſſye, sám buoh sstúpil na svět a mnoho dobrého lidem učinil a, slibujě jim věčnú radost, dobi sobě mnohých přátel. Najprvé apoštoluo, z nich jest byl jeden svatý Barnabáš, jehož dnes my hod čstímy. Také jest učil, kterak by oni božie přiezni dobyli, a řka „vy ste[399]ste: zte moji přietelé.“ Na tom móžem znamenati velikú boží dobrotu, neb nenie divu[400]divu: dyw, když chudý hledá přiezni u bohatého, že jeho potřebuje[401]potřebuje: potrſebugye. Ale když buoh jsa bohatý, jenž má všechny poklady v svú[402]svú: ſw rukú a dává jě, komuž ráčí, nepotřebuje[403]nepotřebuje: nepotrſebugye nás, však hledá přiezni našie. A tomu sě podivi svatý David a vece: „Milý hospodine, čso jest člověk, že tak velmě pomníš naň svú[404]svú: ſw milostí?“ Též svatý Augustin praví: „Přenajmilejší [b]označení sloupcehospodine, čso sem já, že mé přiezni žádáš k sobě, a když tebe nebudu milovati, tehdy sě rozhněváš na mě?“ K tomu odpovědě syn boží slovem svatého Isaiášě: „Každý člověk jako květ a jako seno shnije[405]shnije: ſhnygye, v krátkém časi bude z neho črv a hnilost, avšak buoh jest tak milostivý a dobrotivý, že lidskéj přiezni žádá.“ V tých sloviech muožem trojí věc znamenati. Prvé, že vždy máme božie přiezni hledati. Druhé, čím jie máme hledati. Třetí, které sú znamenie ku božie přiezni.
O prvé znamenajte, že pro trojí[406]trojí: troy věc máme božie přiezni hledati. Prvé proto, že jest počestná, neb když jest čest slúžiti králi zemskému[t]zemskému] zenſkemu, mnohem jest věcší čest slúžiti králi nebeskému. A najvěcšie jest čest býti přietelem božím, jako praví svatý David: „Ó, milý bože, toť jsú přieliš učstěni tvoji přietelé, netolik, že jsú na nebi králové a kniežata mocná, ale také učstěni na všem světě.“ A to vidímy svýma očima, že sě vyššie čest děje[407]děje: dyegye tomu prachu nebo kostkám, jako zde božieho přietele najmilejšieho než najvěcšieho kniežete na světě a netoliko božie přiezen jest počestná, ale jest nám velmě užitečná, že všichni svatí usilují na tomto světě, žádajíc božie přiezni, postiece sě mnoho muky trpieće[408]trpieće: trpyetye, a to proto činie, že jest jeho přiezen užitečná, neb božím přátelóm všě stvořenie přeje[u]přeje] przegye.
Prvé stvořenie nebeské, jakož sú oblaći[409]oblaći: oblaty. Na to máme příklad na svatém Eliášovi, jehož kázaní oblaci jsú poslušni byli, že z sebe nepustili dšče za tři léta a za šest měsiecuo. A opět jedním slovem učinil déšč, a to jest učinilo jedno boží přiezen. Také zemské stvořenie bylo poslušno Mojžiešě, jenž jest slovem moře Črvené rozdělil na dvanáste[410]dvanáste: dwanazte čéstí, že sú přešli přes moře po sušě boží přítelé
