všie moci a svázaného a umrtveného, toť by jemu děkoval, kto by tvého vraha zabil a tě v svój duom přijal a učinilť by dobré bydlo. Takéž máš děkovati dnešní den synu buožiemu, že tě zbavil tvého vraha, diábla, a máš jej chváliti a slúžiti jemu, žeť jest otevřel králevstvie nebeské a pojal tam našě předky k sobě. Prosme jeho etc.cizojazyčný text
Také svatého ducha máme chváliti pro tři věći. Prvé, že nás osvěcuje svú milostí. Druhé, že ny obživuje, neb jakož bez povětřie a bez dýchanie nemóž tělo živo býti, takéž dušě našě umrly jsú bez svatého ducha. Třetie, že našě dušě dovodí do králevstvie nebeského. Protož máš znamenati, ktož by tobě temnost osvietil a naučil tě múdrosći a umrlého tě obživil a tvú duši vedl do nebeského králevstvie, kterak by ty jemu děkoval a slúžil i chválil by jej nade všeckno. Protož máš dnes chváliti svatého ducha a prositi jeho, aby tě svú milostí osvietil, aby uměl buohu slúžiti a obživil tě, umřel lis snad v smrtedlných hřiešiech, a potom dovedl tvú duši do nebeského králevstvie.
O druhém znamenajte, že máme chváliti svatú trojići v jednotě, abychme věřili srdcem, že otec, syn a svatý duch jest všě jeden buoh mocný a věčný a pravý, jenž svietí a mraćí a činí na světě, což ráćí i na nebi, nebo třie jsú v jednotě a ta svatá trojice jest pravá jednota a jedno božstvie. Jakož prstové sú třé v jedné ruce, že jeden prst oddělen jest od druhého, jenž jej móž zatáhnúti a skrýti bez druhého, však jest vždy v jedné ruce a jedna ruka, též otec a syn a svatý duch jsú tři osoby, avšak sú v jednom božství jeden pravý buoh. Na to máme příklad na třech věcech.
Prvé na slunci, to má trojí věc v sobě. Prvé okrúhlost a běžnost, že vždy běží na nebi. Druhé popršlek a světlost, jenž posielá na zemi, aby nám svietila. Třetie má horkost, jíž nás shřievá a vláhu dává a obsvěcuje vešken národ a zplozuje ovoce a obživuje kořenie. Takéž svatá trojice vždy jest v jednom božství, kteráž osvěcuje vešken svět. Ta světlost nebeská znamenává otce nebeského, jenž jest vypustil popršlek na zemi, točiž poslal syna svého sem na svět, aby nám cestu ukázal do nebeského králevstvie. Skroze horkost slunečnú znamenává sě svatý duch, jenž shřievá srdce zmrlá od smrtedlných hřiechuo a obživuje dušě křesťanské a přivodí jě k milosti buožie.
Druhý máme příklad na studnići, od niež vychodí potok a učiní z sebe veliký rybník anebo jezero. Takéž buoh otec pustil od sebe potok, točiž syna svého, od něhož jest vyšel rybník, točiž svatý duch, jenž jest vešken svět zvlažil.
Třetí příklad máme na svieci, kteráž má trojí věc v sobě: vosk, knot a oheň, avšak ta trojie věc slóve jedna sviece. Takéž otec, syn a svatý duch jest všě jeden mocný a pravý buoh. Nebo o svaté trojići nesmieme vám mnoho praviti ani smieme hluboko zabřiesći, nebo o nie nemuož ižádný vymysliti. Jakož se čte o svatém Augustinu, když dieše podlé moře, mysle o svaté trojici, i uzře jednoho pěkného pacholíka, an činí dólček na piesku, a to bieše syn buoží. Tehda jemu svatý Augustin vece: „Čso to činíš, milé dietě?“ An jemu vece: „Chti toto moře přeliti v tento dolec.“ I on vece: „Nesnadno to učiníš.“ An jemu vece: „Snadnějie to učiním, než ty vymyslíš o svaté trojići, čsos počal.“ Protož věřmě ćele, že svatá trojiće, otec, syn, svatý duch, jest jeden pravý buoh, jenž ny stvořil a vykúpil a obživil. Prosmy jeho, ať ny pojme k sobě po našem skončení do věčné radosti.
O třetiem máme znamenati, že vždy máme svatú trojići chváliti zamladu, protože ny stvořil v mužství, protože ny vykúpil na starosti proto, aby našě dušě k sobě pojal. Opět máme chváliti svatú trojići na každú hodinu, že nám otec nebeský dává potřebu v každú hodinu a nás svatý duch obživuje a osvěcuje a ostřiehá
