otče milý.“ Skrze toho prosbu znamenává sě věrný křesťan, jenž má prositi otcse nebeského a řka: „Dals mi zemi suchú, točiž zbožie na temto světě, prosi tebe, daj mi zemi mokřejší, točiž nebeské požehnánie.“ Ale vězme, komu bude dáno to nebeské požehnánie? Zajisté pateru lidu. Prvé, kteří ródce milují a čstie, točiž ocse a mateř, a netolik ćelestně, ale i duchovně jako kazatelé a zpovědlníći. Jakož prosí král Šalomuon a řka: „Cti otse a mateř, ať příde požehnánie ot buoha.“ Jakož jest byl Izák požehnán od svého otcse Abrahama, protože jest ctil své ródce a jich vždy poslúchal. Jakož se čte o nem, že šel po svém otcsi na smrt svú, když jej chtieše Abraham buohu na čest obětovati. Proto sě čte o nem: „Přižehnal buoh Izákovi, až sě bieše rozbohatěl přieliš mnoho.“ Poprosme hospodina, bychom mohli buoha otcse tak milovati a čstíti a poslúchati, abychom přijěli od neho požehnánie zde i na onom světě.
Druhé dáno bývá požehnánie těm, kteří pro buoh almužnu činie. Jakož učí Šalomún a řka: „Ztiehni svú ruku k chudému a přijmeš požehnánie božie.“ Jakož činil Tobiáš, jenž pro svú almužnu byl požehnán od buoha, že jej osvietil buoh na jeho oči, jenž byl oslepen mnoho časuo. Proto, kto chtě býti požehnán od buoha, ten má almužnu dávati chudým z svého statku.
Třetie bývá dáno požehnánie věrným kazatelóm a těm všem, kteříž k dobrému lidi připravují a přivodie a lovie dušě buohu jako lovci zvieřata. Jakož Izák pověděl svému synu Esau a řka: „Vezmi své oděnie a jdi na pole a ulov mi něčso pojiesti a dámť své požehnánie.“ Skrze Izáka znamenává se král nebeský Esauovi, točiž kazatelovi, aby lovil dušě lidské božím slovem, skrze něž by přijal buožie požehnánie.
Čtvrté dáno bývá požehnánie těm, kteří svítězie nad svými nepřáteli. To máme ukázáno v Starém zákoně na panie Judit, kteráž jest svítězila nad svým nepřietelem Olofarnem, byla požehnána od buoha i od lidí. Takéž dušě věrná když svítězí nad diáblem a příde do nebes, bude přijata velmě míle a bude požehnána od buoha i ode všech svatých. Poprosmež buoha, abychom svítězili tak nad svými nepřáteli, aby dušě našě mohly dojíti do králevstvie nebeského.
Páté bývá dáno požehnánie těm, kteří hněvníky smieřují. O tom máme příklad na jednéj panie, jiež řiekáchu Abigahel. Když uslyšě, že by jejie muž Nabal rozhněval bieše krále Davida, tu hned nabravši chleba a vína i jide proti králi Davidovi i prosi jeho, aby ráčil odpustiti svój hněv jejiemu muži Nabalovi. An uslyšal jejie prosbu i odpusti jemu a živi jej. A proto byla od neho „požehnaná“ nazvána. Také každý, ktož mieří hněvníky, přijme požehnánie v nebeském králevství.
Také bývá dáno požehnánie těm, kteříž buožie kázanie činie. Jakožto Mojžieš pověděl v Starém zákoně a řka: „Budete li činiti buožie přikázanie, kteréž já vám dnes přikazuji, přijdú na vy tyto požehnánie, že budete požehnáni na každém miestě, na každý čas i na každéj věci zde i na onom světě. A potom vašě dušě požehnány budú v nebeském králevství.“ Jehožto mně i vám dopomáhaj otec a syn a svatý duch, vše jeden hospodin. Vstaňtež vzhóru, aby nás svatá trojice ráčila požehnati svú svatú mocí, požehnajme sě všechni a řkúce: „Pochválena buď svatá trojice nynie i navěky, otec a syn
