boží narodil, všechny dietky zbil, čsož jich bylo v Betlehemě.
O druhém máme příklad na svatém Petru, že bojě sě smrti a života ztratiti pro hlas jedinéj dievky, boha zapřel třikrát. Tak jest nečinil svatý Vavřinec, jenž ktyž uzřel svatého Siksta vedena na smrt, zvola a řka: „Otče milý, kam jdeš bez syna, pojmi mě s sebú na smrt.“ Nebál sě ztratiti dóstojenství ani života svého, a proto sě čte o něm, když ćiesař Decius ptáše pokladuov svého pána i přivedechu jemu svatého Sixta. Tehdy ćiesař káza jej zahubiti jako toho, jenž čstí boha ukřižovaného a má poklady ćiesařovy. A když jej na popravu vediechu, svatý Vavřinec po nem zvola a řka: „Ó, neroď mne ostaviti po sobě, otče svatý, neb sem tvé poklady již ztratil a utratil, kteréžs mi byl oddal.“ I svatý Sixt vece jemu: „Ó, synu, nezapomínámť tebe, nebo třetí den pójdeš se mnú s věcším zaslúžením.“ Uslyšavše tu řeč, jechu svatého Vavřince a řkúce: „Kte jsú poklady kostelní?“ Tehdy svatý Vavřinec prosi roku do třetieho dne. Třetí den shledav všechny chudé, slepé a chromé i vede jě před ćiesaře a řka: „Toť jsú ty poklady věčny, kteříž nikdý nezahynú, nebo ruce těchto chudých donesly jě do nebeského králevstvie.“ Rozgněvav sě ćiesař, káza jej bičovati a klikami dráti a veléše sě jemu modlám pohanským klaněti. Odpovědě svatý Vavřinec a řka: „Nesčastný králi, těch jsem krmí vždy žádal.“ Tehda Decius káza jej spustky bíti a rožženéj síry k jeho boku klásti. I vece svatý Vavřinec: „Ó, hospodine Jezukriste, smiluj sě nade mnú, nad svým sluhú.“ Tehdy ćiesař vece: „Viem, že svými čáry námi klamáš.“ A káza jej metlami bíti, an sě modléše a řka: „Ó, bože milý, přijmi mú duši k sobě.“ Hned hlas z nebes k nemu vece: „Ješče máš viece trpěti pro božie jmě.“ Tehdy ćiesař sluhám vece: „Přineste železné ložě, ať odpočine Vavřinec na nem.“ Hned panošě svlečechu jej a ustavivše ten rošt na uhlé na horúćie, položichu naň svatého Vavřince a železnými vidlami jej přitistěchu a pečiechu jej. Tehda svatý Vavřinec ćiesařovi vece: „Ó, hubený ćiesaři, věz, žeť to uhlé horúćie mně dá věčné prochladěnie a tobě věčné zatratěnie.“ Opět vesele vece: „Nebožtíku, jižs upekl jednu stranu, obrať druhú a seď, najez sě mého těla.“ I zvola k bohu a řka: „Děkuji tvéj svatéj milosti, milý hospodine, že sem do tvých vrat jíti zaslúžil.“ A tak duši pusti a anjelé vzemše ji i neséchu do nebeského králevstvie. Tehdy svatý Ipolitus, jehož byl obrátil na vieru křesťanskú svatý Vavřinec, vzem jeho tělo, schova je velmě krásně, jakož toho dóstojno bylo. A tak zjevno jest, že byl pokušován sčestím i nesčestím i protivenstvím jakti novenec. A protož jest dobře pověděno: „Pokusils, hospodine, srdce mého.“
O třetiem, ješto die „navščívil si mne v noci“, znamenati jest, že svatého Vavřince buoh navščevoval rozličnými divy pro jeho zaslúženie. Jakož sě čte o svatém Jindřichu ćiesařovi, že když on a jeho žena Simegunda v čistotě přebýváchu, tehdy ďábelským připravením nevěřieše jie pro jednoho rytieře. I káza rozžéti šíny železné i postavi ji na nich bosýma nohama. Tehdy ona nábožně vzdechši, vece: „Ó, hospodine, jakož vieš mě čistu ode všeho hřiecha, tak mi rač pomoći z téjto núze.“ Hned hlas jie z nebe vece: „Maria, čistá dievka, tě toho zprostí.“ A hned všechno železo pod jejíma
