[148v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcenohama ustyde a jie ničs neožže[1179]neožže: neozzye. A když ten jistý ćiesař[1180]ćiesař: tyeſarz Jindřich umřel, bieše tehdy mnozí črté přes jednoho pústeníka chýše letiechu. I pústeník jednoho črta otáza, čso by to bylo, i on vece: „Tma smy, točiž deset tisíc nás črtuo letí po duši ćiesařovu[1181]ćiesařovu: tyeſarzowu.“ Tehda pústeník zakle jej, aby sě zasě vrátil a pověděl jemu, kterak sě jim tam zvede. A když sě vrátichu, tehda ten črt tomu pústeníku vece: „Ničs smy tam nezískali, neb když jeho zlé skutky položichu na váhy i dobré, tehda on, pečený[1182]pečený: peczenyg Vavřinec, přinese zlattý hrnec a položi na váhy. A tak nás všech s jeho zlými skutky převáži, a já hněvy utržech jedno ucho tomu hrnci“, a to jest vrhl jemu i odjide. A ten hrnec zlattý mienil kalich, ješto byl ten ćiesař[1183]ćiesař: tyeſarz učinil na čest svatému Vavřinći[1184]Vavřinći: wawrzynty a pro velikost byle jemu dvě uši učiněny. Tehdy ten pústeník šel do Říma i naleze ćiesaře[1185]ćiesaře: tyeſarze mrtva, a to papeži povědě a da jemu to ucho[bn]ucho] vchcho od kalicha toho. Opět sě čte, že jeden farář v Římě chtě popraviti kostela svatého Vavřince i svola mnoho dělníkuov. A když se jemu ztravy nedosta, poprosi boha a svatého Vavřince i vzhlede do peci, ano málo chleba, že by ledva za dva dni bylo těm dělníkóm. A když ten chléb z peći[1186]peći: pety vybrachu, přispoři jeho milý svatý Vavřinec, že sú jeho měli dosti za deset dní. Poprosmy jeho milosti, ať nám přispoří našich dobrých skutkuov i duchovních i tělestných a také ať nám uprosí zdravie a chřiechóm odpuščenie a potom nebeské královstvie[1187]královstvie: kralowſt.
De Assumpcionecizojazyčný text [Marie]text doplněný editorem[1188]na marginu zapsáno mladší rukou: W niębowzięcie N. M. P.
Que est ista que ascendit de deserto, deliciis affluens, innixa super dilectum suum?cizojazyčný text[1189]Ct 8,5 Tato slova píše múdrý Šalomún v knichách, ješto slovú[1190]slovú: ſlow Piesni od piesní, a takto sě česky vykládají[1191]vykládají: wykladay: [b]označení sloupce„Ó, která jest tato, jenž vstupuje[1192]vstupuje: wſtupugye s téjto púšče, všech rozkoší naplněná, držéci[1193]držéci: drzety se svého syna milého?“ To jest múdrý Šalomún převěděl duchem svatým před mnoha let, kterak syn boží jako dnešní den učstil matku svú[1194]svú: ſw podlé běha tohoto světa. Neb když který pútník anebo pústeník v ćizí[1195]ćizí: tyzy zemi v neznáméj přijat bude do hospody a míle čsten bude, ten nemóž toho zapomenúti, by toho dobrým nezpomínal a nezaplatil svému hospodáři, ktyž by k nemu také přišel. A takéž syn boží ktyž z nebeskéj stolice přišed k svatéj Mařie, prosil hospodu po poslu Gabrielovi, jenž přišed k nie, zbuzováše ji k milosrdenství, aby dobrotivě přijala pútníka, syna božieho, z nebeskéj vlasti a řka: „Zdráva, Maria, milosti plná“, jako by řekl: „Buď milosti plná, neb jest buoh s tebú a chtě buoh v tvém domu přebývati.“ Uslyšavši ta slova, že pútník z dalekéj vlasti prosí[1196]prosí: p(ro)ſyg hospody u nie, vzdvihši svoje ruce a oči do nebe i vece: „Aj, já sem sluha boží, staň mi se podlé slova tvého.“ Jako by řekla: „Toho pútníka velikého a čstného ráda přijímám.“ A hned syn boží počal sě v jejiem životě duchem svatým a pravý[1197]pravý: prawyg člověk. A netolik přijala jej dobrotivě do svého domu, ale když jej porodila bez bolesti, krmila jej a chovala jej jako matka svého milého syna; jenž téj milosti a toho dobrého činěnie matky svéj nemohl zapomenúti. A zajisté nikakež, když jest on sám buoh kázal milovati své nepřátely a jim dobře činiti, mnohem viece přátely a své dobrodiećie. A protož, že svatá Maří dóstojná matka byla, jej
