přijala, chtieći jemu dobré dni ukázati. S právem dnešní den přijal ji syn boží do svého domu a do vlasti nebeskéj. Najprvé duši, a potom tělo třetí den. A protož uzřev král Šalomún jejie chválu, kterúž jest měla dnešnieho dne, i povědě ta slova dřéveřečená a řka: „Která jest ta?“ etc.cizojazyčný text V kterýchžto sloviech diví sě trojé věci. Prvé jejie svatému životu, druhé jejie divnéj smrti, třetí jejie veliké chvále, kterúž jest jako dnes měla od svého milého syna.
Prvé praví, že tak divná jest byla životem, a to na třech věciech, točiž na svatosti, nebo dřéve svata byla, než sě jest narodila. A po početí syna božieho tak byla potvrzena, že nikake hřešiti nemohla. Ó, zajisté ona jest chrám Šalomuonuov na všem světě najsvatější. O níž sě čte v Králových kněhách, protož svatější byla než anjelé pro svú pokoru, svatější než patriarchy, točiž svatí a staří otcové, pro svú vieru i svatější než apoštolové, nebo ktyž bieše potuchla viera v srdći apoštolském, když žádný při nem neostal, tu ona sama ostala pod křížem. A to sě znamenává na jednéj svieći, kteréž neuhašují na temných jitřnech. Svatější byla nežli svaté evanjelisty, nebo jest je ona učila a pravila jim, čsož jest uměla a věděla a slyšala od anjela a od boha, opět svatější byla nežli mučedlníći, nebo oni sú mučeni jedno na těle, ale ona i na duši. A protož svatý Bernart praví, že jest věcší nade všechny mučedlníky, také svatější než zpovědníći, nebo ač jsú byli zpovědlníći milostiví, však svatá Maří, matka milosrdná, byla plna plnosti. Svatější byla než děvice, nebo panenstvo slíbila bohu a čistú pannú ostala i po svém porození, jenž jest porodila našeho spasitele Jezukrista, a protož zajisté jest měla takú svatost, že všechny svaté převýšila. A protož Šalomún divě sě jejie svatosti i vece a řka: „Která jest tato tak svatá, tak dóstojná?“ A to znamenává sě skrze liliový květ, jenž bieše v chrámě Šalomúnově na slúpě vytesán. Skrze ten květ znamenává sě svatá králevna, že jest ustavena nad slúpy v chrámě, točiž nade všemi svatými v nebeském království.
Druhé diví se jejie milosti, kterúž jest měla v svém životě a kterúž ukáže dnes všem, ktož budú hledati jejie milosti a kteří potřebují jejie milosti. Protož prosmy jejie milosti, ať nám ráčí býti milostiva. Nebo ji k modle přirovnávají a prutem ji nazývají proto, že ji k sobě snadno přiklonie. Jakož sě čte o jednom, jenž když kolivěk uzřel obraz svatéj Mařie, inhed klekl a spěl jednu Zdráve Marii. A když ten jistý ležieše na smrtedlnéj posteli, nenaděje sě zdravie, tehdy svatá Maří přijide k nemu se dvěma pánoma i vece jemu: „Zdráv, přieteli.“ I on otáza: „Kto ste vy?“ Svatá Maří odpovědě: „Já sem matka milostivá a ta metla nebeská, jíž zahoním tvé nepřátely, žes mě k sobě přikloňoval svú modlitvú. Tys mně slúžil malú věc, pozdravujě mne jednú modlitvú, jenž mi byla od tebe velmi vzácná, proto, chtěš liž zdráv býti?“ I on vece: „Ó, žádná milostivá, i toti rád.“ Hned svatá Maří ujemši jej za ruku, vzdviže jej a řkúći: „Vstaň a budeš zdrá. A služ mi rád a doslúžíš sě bydla nebeského.“ Vzdechnúc prosmy jie, ať nám uprosí dlúhé zdravie, nebo hned ten jistý poklek, poděkova jie a řka: „Ó, matko božie, přieliš jsi rozpustila svú milost, že tak vysoko sahá až do nebes, tak hluboko až do pekla, tak dlúze, až sě rozšiřuje na kraj světa. Třetí diví sě jejie krási, neb tak byla krásná, že nikdy v ženském národě
