[61r]číslo strany rukopisutobě. A inhed přestachu bojovati obě vuojště. A tu oba krále mezi sebú bojovasta. Ale rytieři Porovi vysokými hlasy počechu volati. Uslyšev Porrus křik svých, obráti svú tvář k nim. A inhed Alexander přiskočiv oběma rukama udeři mečem v hlavu jeho i zabi jej. Ale uzřevše to Inditští, počechu s Macedonskými ukrutně bojovati, jimžto Alexander vece: Biedníci, jenž po smrti vašeho krále bojovati usilujete[do]usilujete] uſilugiete, i zdali neviete, že kdež zprávce nenie, že vešken lid bude roztržen? Odpověděchu Inditští: Lépe jest nám mužsky bojovati a na poli umřéti, nežli viděti záhubu lidu našeho, abychom zbožie i vlasti byli oblúpeni. Jimžto vece Alexander: Přestaň[dp]Přestaň] Przestan boj[dq]boj] boyg váš a s svobodú se do vašich krajin vraťte[dr]vraťte] wratte, zajisté od nás bezprávie nebudete trpěti, neb jste se mužsky bránili. Tehdy Inditští, povrhše braň svú, počechu Alexandra jako boha chváliti. Ale Alexander, rozbiv tu stany své, učini bohóm svým oběti vítězné a přikáza, aby těla těch zbitých pochována byla. A krále Porra také zvláště poctivě jest pochoval.
Kapitola[17]psáno zkratkou, plné znění může být i „kapitula“ LXXXVI.[ds]LXXXVI.] LXXXV.
Odtud pohnuv Alexander vuojskem, přitrže k Sidrakóm. Ale Sidrakové[dt]Sidrakové] oſidrakowe jsú zajisté lidé, v jichžto mysli ižádná pýcha nepanuje, ale slovú také Sigrozofisté. Tiť nebojují ani se vadie, nazí chodie a měst nemají, ale v chalupách a v jeskyniech skalných[18]může se jednat též o neznačenou palatalizaci, a tedy tvar lexikální jednotky „skalní“ přebývají. Ale když uslyše král toho lidu příštie Alexandrovo, posla k němu list takově vznící: Porušitedlní Sigrozofisté člověku Alexandrovi píšeme. Slyšeli sme, že na nás vojensky tiehneš, jemužto se divíme, neb na nás nic nebudeš moci vyváleti, neb poněvadž nic nemáme, jedno čím svá těla živíme. Co od nás vezmeš, ač budeš chtieti proti nám váleti, nebo našie obyčejné sprostnosti pro ižádného člověka
