bohové se scházejí. Uslyšev to Alexander, inhed učini oběti bohóm svým. A všed sám do jeskyně, uzře tam mrákoty veliké a oblaky a hvězdy stkvúcie. A mezi hvězdami jednoho boha, an leží veliký. A oči jeho svietichu jako pochodně, jehožto když uzře Alexander, velikým strachem se užese. Tehdy vece ten veliký buoh: Zdráv, Alexandře. Odpovědě Alexander: Kto jsi ty, pane? Vece buoh: Já sem Syrakusis buoh, jenž držím královstvie tohoto světa, svět tobě podrobuje, jenž všecky svěcké pod tvú rukú podrobuji. Udělals miesto sobě, a mněs chrámu neudělal. Odpovědě Alexander: Prosím, pane, dopustíš li mně přijíti do Macedonie, zpósobímť chrám jménu tvému, jemuž rovně nebude na světě nalezen. Syrakusis odpovědě: Césaři Macedonie, neuzříš, však vstup dále. A všed Alexander v jinú mrákotu oblakóv, uzře jiného boha, na královské stolici sedícieho. A vece jemu Alexander: Kto jsi ty, pane? Ale on odpovědě: Jsem všech bohóv počátek, jenž sem viděl. A ty vnikáš do Libye. A již tě vizi zde. Serafis mi dějí. Vece jemu Alexander: Prosím tebe, Serafis, aby mi pověděl, kto mě má zahubiti. Odpovědě Serafis: Jiný čas pravilť sem tobě, by známa byla člověku příčina smrti, bolestí netrpělivú byl by mučen. Ustavil jsi město k chvále jména tvého, kteréhožto mnozí ciesaři budú dobývati. Tu bude udělán hrob tvój a tvé kosti tu budú schovány. Vyšed odtud Alexander, požehnav Kandeola, pusti jeho. A přijel k vojsku. A jiný den pohnuv vojskem, jede přes údolé, jenž bieše plno hadóv velikých, jenž jmějiechu na hlavách koruny smaragdové, neb ti zajisté biechu živi laseřem a pepřem, kteréžto se tu rodiechu. A na každý rok mezi sebú bojujíce, mnozí z nich zemřechu.