mú ve zdraví vrátil a jáť jeho také ve zdraví až do stanóv césařských vrátím a doprovodím. Vece Karater: Co dieš, bratře? Chceš li, abychom oba na tomto miestě umřela? Vece Kandeolus: Nechci, ale ty chceš li, hotovť sem. A uzřevši to Kandacis, že synové její chtějí se mordovati, smúti se velmi. A ujemši Alexandra za pravici a uvedši jeho do tajného miesta, vece jemu: Proč na tomto skutku neukážeš své múdrosti, aby sebe moji synové nezahubovali? Vece Alexander: Nechajť s nimi mluvím. A královna jej odtud inhed propusti.
Kapitola CXIV.
A protož jide Alexander a mluvil jest s Karatorem a řka: Zabieš li mě, nic chvály nezistieš, nebť má césař mnoho kniežat mne věčích, a protož on mú záhubú ižádné žalosti nepočije. I věříš, bychť jemu byl mil, žeť by mě samého v tvé ruce poslal. Ale chceš li, ať bych Alexandra, tvého testi záhubci, dal tobě v ruce, přiseziž mi, že mi to dáš, začť budu prositi. A jáť přisahám, žeť Alexandra v tvoji ruce dám. I sta se tak.
Kapitola CXV.
Uslyševše Karater a Kandacis, i biechu veselí. I da Karater Alexandrovi korunu zlatú a smieřista se s bratrem. I slíbista Alexandrovi, což by on žádal učiniti. A zavolavši králová Alexandra, vece jemu: Blahoslavena bych já byla, bych tě na všaký den při sobě měla aneb viděla, nebo bychtě tebú všecky své nepřátely přemohla. A to řekši, přinese jemu korunu zlatú, drahým kamením okrášlenú, diamantovú a plášť césařský zlatohlavový, drahým kamením ozdobený. A pocelovavši jeho, inhed na tom miestě požehna jeho.
Kapitola CXVI.
A jev odtud Alexander s Kandeolem, jedechu přes den i přijedechu k jedné jeskyni veliké i vzhostichu se tu. I vece Kandeolus: Do této jeskyně všickni
