ižádného úrazu nepočil. A tak s velikú teskností přijide k svému vuojsku.
CXXIII.
Potom vstúpi v srdce Alexandrovo, aby morskú hlubokost ohledal a rozličná rybie plemena spatřil. I káza stklenářóm před se přijíti a káza jim, aby udělali sud z jasného stkla, aby mohl jasně patřiti. I sta se to. Potom káza ten sud mocnými řetězy uvázati a káza silným rytieřóm za ně držeti. A všed do něho, káza dveře smolú zaliti a tak se do morské hlubokosti pusti. Viděl jest zajisté Alexander v té hlubokosti potvory rozličné barvy, jenž mají zpósoby zvieřat, ješto na zemi chodie, any tam na dně mořském se túlají a jedie u moři ovoce stromóv u moři rodilých. A ty potvory přicházéchu k němu, ale potom utiekáchu. A tam spatřil jest divné věci, o nichžto nechtěl ižádnému praviti, nebo by se přéliš nepodobné zdály. Ale v čas, jakož byl uložil Alexander, rytieři jej jsú vytáhli.
Kapitola CXXIV.
Odtud hnuv vojskem a jeda po březe moře Červeného, rozbi stany na miestě, kdežto biechu jednorožcové, jenž mějiechu po jednom rohu podobné k kosti pilované a ostré jakožto meč, jimižto tepiechu rytieře Alexandrovy a jich štíty proražováchu. Ale rytieři Alexandrovi zbili jsú jich osm tisíc a puol páta sta jednorožcóv.
Kapitola CXXV.
Odtud hnuv vuojskem, přitěže na miesta pustá mezi Črveným mořem a Rabí, v nichžto množstvie ryb se plodieše. A biechu tu hadové divné velikosti, jenž mějiechu na hlavě rohy jako beranie, jimižto mordováchu rytieře, avšak jich zbichu mnoho a jim se obránichu.
Kapitola CXXVI.
Potom hnuv odtud vojskem, i rozbi stany tu, kdež biechu cinocefalové mnozí, majícé šíje jako lvové a živuoty převeliké a zuby hrozné. A z svých ust plamen lítý púštiechu.
