sestydla. A inhed Alexander, proměniv oděv kniežecí, svého rytieře nechav tu se dvěma koňoma, a na tom, na němžto sedieše, přejev tu řeku, přijede k městu Dariášovu. Ale knieže prosieše jeho a řka: Najvětčí césaři, odpusť, ať s tebú za řeku pojedu, ať se ižádná žalost nepřihodí. Jemužto vece Alexander: Čekaj mne tuto, nebť bude pomocník, jehož sem ve snách viděl. A ta řeka, o nížto jsme svrchu řekli, zimní i polední čas vždycky celú noc sestydá. Ale ráno, když zahřeje slunce, rozpustí se a během přeprudkým tak plove kvapně, že když kto v ni vejde, převelikú prudkostí bude zchopen. A šíř jejie jest jedněch honóv. A když přijide Alexander k bráně městské, uzřevše jeho Perští, nemálo se diviechu na tvárnosti, mniece, by on byl bohem Amonem. A inhed otázachu jeho a řkúce: Kto jsi ty? Odpovědě Alexander a řka: Najvětčí posel Alexandróv. Ale Dariáš césař jezdieše po horách, množstvie shromažďuje, aby opět s Alexandrem jiný boj učinil. A když přijede k bráně městské, naleze Alexandra, an rozmlúvá s Perskými, a divieše se velmi zpósobě jeho a mně jeho bohem Apolonem, jenž by sstúpil s nebes. A inhed klaněl se jest jemu. I otáza jeho a řka: Kto jsi ty? Jemuž on odpovědě: Poslal mě jest Alexander král, abych tobě pověděl, které prodlenie činíš jakožto báznivý. Vyjeď a bojuj s ním aneb postup jemu svého královstvie. Uslyšev to Darius, vece jemu: Zdalis ty Alexander, jenžto hrdú řeč mluvíš, neb jakožto vidím, ne jakožto posel, ale jakožto král pyšnú řeč mluvíš. Avšak věz, že pro tvé bohy nic se nezamucuji. Jez se mnú dnes na večeři. A to řka, ztěže ruku svú Darius, a pojem jeho za pravici, uvede jeho na sieň královskú, necháváše koně u vrat. Alexander poče v sobě mysliti a řka: Dobré znamenie učinil jest nade mnú tento