Alexander a počechu ukrutně bojovati. Potom počechu klesati přemnozí barbarští. A vidúce, že jich mnoho ubývá, dali jsú se na běh. Ale v tom pobití bieše jeden muž ukrutného úmysla z Persidy, urostlého života a krásný člověk, jemuž bieše slíbil dáti Darius svú dceru za ženu, když by zabil Alexandra. A ten bieše oděn rúchem macedonským a mezi rotami Alexandrovými stáše s Alexandrem a s vytrženým mečem. A tak silně udeři na hlavu Alexandra, že proniče meč skrze jeho helm a v hlavu jej rani. Uzřevše to rytieři Alexandrovi, inhed popadše jeho, vedechu jej před Alexandra. Vece jemu Alexander, mně, by byl Macedonský: Ó, udatný a přesilný muži. Pročs mú hlavu mečem ranil. I zdalis mne nepoznal, Alexandra, pomocníka a sluhy vašeho? Jemužto odpovědě Persidský: Nemni mne, césaři, Macedonským, ale z pokolenie přelítého barbarského. Ale toběť sem to učinil proto, nebť mi jest slíbil Darius dceru svú dáti za ženu, když bych tě jma přivedl předeň. A potom svolav Alexander své rytieře, postavi jeho před nimi, a co by z toho učinil, tázáše. Ale jedni vecechu, aby byl ukřižován, a druzí praviechu, aby byl hlavy zbaven. Třetí praviechu, aby byl spálen a utopen. A uslyšev to Alexander, odpovědě jim: Co jest zlého učinil muž tento? Chtěl jest naplniti přikázanie pána svého. Ktožkolivěk súdí jeho hodna smrti, sám se súdí budúcně, neb bych já přikázal někomu z vás, aby zabil Daria, tehdy by též pokuty čekal našie od Daria. A protož zle jste súdili, aby tento barbarský měl kterú smrt trpěti. A to řek, káza jemu inhed odjíti bez přékazy a chváli jeho pro sílu moci jeho. Ale uslyšev Darius, že vladaři jeho boj ztratili, sebrav množstvie jézdných a pěších, vzebra se na horu cilicskú jménem Taurus, točíšto Býk, naděje se Alexandrovu sílu přemoci. A stekše se u boj, tu Darius, jsa přemožen,