divoký a ukrutný, kterýžto jako lev horlivý, jako moře se búří, kdyžto od větróv mocných bývá pohnuto. A přesto, ač nerodí, však lid zbéřeme bez počta a umyslili sme až do smrti s ním bojovati, neb jest nám lépe rychle v boji zahynúti, nežli lidu našeho záhubu viděti a mnoho časóv býti v bolesti. A protož vás prosíme pokorně, abyšte našie prosby, do stojnosti třev vašich dopuštiece, nám v naší tesknosti spomohli, neb vám slibujem, že každému rytieři, jenž nám na pomoc přijede, deset šilinkóv a pěšiemu pět beze všeho prodlenie dáme. A kdežkolivěk naše vuojska ležé, vydáme jim sto a sedmdesát mladiček v zlatém rúše připravených, Bucifal, kuoň Alexandróv, se vší přípravú a všelikú kořist, kterúžto dobudem, vám a vašemu vuojsku ty všecky věci vydáme.
Kapitola LVIII.
Mezi tiem utekše druzí z rytieřóv Dariášových, pověděli jsú Alexandrovi, kterak Darius strojieše se, aby opět s ním bojoval, a kterak jest poslal k Porovi, králi indiskému, aby pospiešil k jeho pomoci. A když uslyše Alexander, že Darius zsočen od některých svých kniežat, inhed hnuv vojskem, umieni proti Dariášovi táhnúti, ustanoviv na své mysli, aby nikoli jména césařského nepřijímal, leč by dřéve královstvie Dariášovuo obdržal. Ale Darius a Perští, uslyševše příjezdu Alexandrovu, lekli sú se velmi. Ale někteří z kniežat Dariášových, jménem Bisso a druhý Onobrasantes řečení, inhed, jakž jsú slyšeli prójezdu Alexandrovu, přisáhli jsú sobě, aby Dariáše zamordovali, mniec, by od Alexandra vzácnú odplatu vzeli. To mezi sebú utvrdivše, vešli jsú na sieň před Dariáše, a vytrhavše meče, přistúpili sú k němu, kteréž uzřev Dariáš, vece: Najmilejší moji, dosavad nazval sem vás služebníky svými, ale jižť vás pány jmenuji, neb mě chcete zahubiti.
