nichžto mnoho zlého trpěli jsú Syrští, až do dnešnieho dne pamatují. Potom odtrh s vuojskem, přitrhl jest k městu, jenž slóve Gata. Tu dobyv toho města, chvátáše k Jeruzalému.
Kapitola XIIII.
Uslyšev Jadus, biskup židovský, příjezdu Alexandrovu, lekl se jest velmi. A svuolav Židy, přikázal jest, aby se tři dni postili a modlitbami a obětmi k bohu volali. A protož tu noc po obětování ukázal se jest Židu anjel boží a řka: Neroď se lekati, ale inhed ozdob brány měscké a otevři je a kaž vyjíti všemu lidu u bielém rúše. Jdětež proti Alexandrovi, neb on tak nynie bude kralovati a bude pán všeho světa, ale potomť jeho hněv boží potlačí. Tehdy Jadus, procítiv ze spánie, svolav Židy, povědě jim, co jest spě viděl. A přikázal jest tak učiniti, jakož bieše zjeveno. A inhed připravivše se kněžie i s obcí, vyšli jsú na miesto, jenž slóve Škariot, odkudžto chrám buoží a město móž spatřeno býti. Tu stáchu při tom městu čakajíce. Ale Alexander, přiblíživ se k městu, vidě množstvie lidu u bielém rúše a kněží najbělejšími řízami okrášlené a biskupa v dlúhé sukni zlatohlavové a na hlavě humeral stkvúcí a na tom cetku zlatú, na nížto jméno božie tetragramatoncizojazyčný text, točíš ze tří slov složené, vyryto bieše. A inhed Alexander káza všem svým postáti a on sám jede k nim. A skočiv s koně, jménu božému, jenž vyryto bieše, u veliké bázni pokloni se. A inhed všickni Židé počechu Alexandra pozdravovati a voláchu vysokými hlasy a řkúce: Živ buď, najvěčí Alexandře, živ buď, najmocnější ciesaři, živ buď, vítězi nepřemožený, nade všecky kniežata slavný. Viděvše to králové syrští, diviechu se, ztrnuli jsú řkúce: Proč se tak klaněl Alexander biskupu židovskému? I otáza jeho jeden z kniežat jménem Parmon a řka:
