[prozaická povídka o Alexandru Velikém]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. II C 10, 28r–84v. Editor Šimek, Štěpán. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<60r60v61r61v62r62v63r63v64r>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[62r]číslo strany rukopisunemožéchu, neb bieše širokost té řeky převeliká a bieše plná drakóv a jiných hovad jedovatých. Potom objevše dolejšie strany indiské, vjedechu do kakéhos bahniště suchého, jenž bieše plno trštie. A když skrze ně chtiechu projeti, inhed vyjide hovado veliké podobné k mipotamovi[19]patrně zkomolenina místo „ipotamovi“ za lat. „hippopotamus“, sr. níže a variantní rukopisy „ipotamrovi“; rukopis Národní knihovny České republiky XVII B 6 též v edici Kolár, J. – Nedvědová, M. (eds.): Próza českého středověku. Praha 1983, maje prsi kokodrilové a hřbet jako pila. Ale zuby jeho břidcí jakožto mečové a na chodu bieše lénie jakožto hlemýžď[dy]hlemýžď] hlemyzd. A to hovado dva rytieře jest zahubilo, jehožto nemohúce proklati kopími, kladivy a mlaty je zahubichu železnými.

XC.[dz]XC.] LXXXIX.

Odtad jezdiec čtyřidceti dní, přijeli jsú do posledních lesóv indských a rozbichu tu stany své vedlé potoka Henmar. A v jedenáctú hodinu poče vycházeti veliké množstvie slonóv a řítichu se lítě proti vojsku. A inhed Alexander, vsed na svuoj kóň, poče jeti k nim. A přikáza Macedonským, aby hnali s sebú vepře a po něm jeli proti slonóm. A uzřevše je slonové, chytáchu je pysky svými, aby je lapili. Ale Macedonští, strachem jsúce otrápeni, nesmějiechu proti slonóm jíti, jimžto vece Alexander: Mužie a tovaryšé, neroďte se zamucovati, neb je zaženem kvičením vepřovým. A tak když uslyšechu slonové kvičenie a zvuk trubačóv, inhed běžechu před nimi, ale Macedonští, postíhajíc je, střéléchu je a lučáky je raniechu. A zbichu jich množstvie a zedřechu je a zuby pobrachu.

Kapitola XCI.[ea]XCI.] XC.

Jiný den pohnuv vojskem, poče táhnúti přes lesy indiské. I nalezechu ženy, any mají brady až do prsí a hlavy vlnú oděné a život kožemi chlupatými mějiechu oděné, kteréžto honiece Macedonští, několik z nich zabichu, kteréžto uzřev Alexander, přikáza indiským jazykem otázati, čím by se živily. Odpověděchu lovem zvieřecím, lapajíce v lesiech živi jsú.

XCII.[eb]XCII.] XCI.

Vyjevše z lesóv v čiré pole, nalezechu jedno mie[62v]číslo strany rukopisusto,

X
dyhlemýžď] hlemyzd
dzXC.] LXXXIX.
eaXCI.] XC.
ebXCII.] XCI.
19patrně zkomolenina místo „ipotamovi“ za lat. „hippopotamus“, sr. níže a variantní rukopisy „ipotamrovi“; rukopis Národní knihovny České republiky XVII B 6 též v edici Kolár, J. – Nedvědová, M. (eds.): Próza českého středověku. Praha 1983
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).