teřichóv těmi krměmi nenaplňujeme, neb jest nám neslušné a zlořečené břicho nadúti. A protož bez neduhu jsme živi vždycky. Tělesného zdravie požíváme, ižádného sobě lékařstvie nečiníme, ižádné pomoci nehledáme k našich těl zdraví. A jednostajným cílem život náš se skonává, neb jeden déle nenie živ než druhý, ale [podlé]text doplněný editorem[22]doplněno podle variantního rukopisu Národní knihovny České republiky XVII B 6; tento rukopis též v edici Kolár, J. – Nedvědová, M. (eds.): Próza českého středověku. Praha 1983 řádu položenie každého cíl smrti přijde. K ohni pro zimu nesedáme, ižádného horka těla naše nečijí. Vždycky nahými těly nebo životy chodíme. Žádostí tělesných nečiníme, všecko skrze pokoru sneseme. Všecky nepřátely naše vnitřnie hubíme, abychom se zevnitřních nikoli nebáli, neb snáze bude města dobyti, když od vnitřních nepřátel bývá dobýváno. Ale ty, césaři, se vnitřními nepřátely bojuješ, aby ty, kteréž diably vnitř máš, krmil a zachovával. Bezpečně živi sme na světě, na zemi žádné pomoci nežádáme, naše těla větvím stromovým, jichžto ovoce jéme, jsú přikryta. Vodu Tabela potoka pieme. Jednoho najvyššého boha ctíme samého. Života budúcieho věka žádáme věty, té, jenž nemá přichýlenie k užitku, slyšeti aneb mluviti nedbáme. Nemnoho mluvíme. A když k mluvení budeme přinuceni, pravdu povieme a inhed umlkneme. Zbožie nemilujeme. Mezi námi ižádná smahlost závisti nenie. Mezi námi ižádný vyšší ani silnější nenie. Chudobú, kterúžto máme, tú se bohatíme, neb my všichni dobrotivě ji trpíme. Sváru nečiníme aniž tělesné brani nosíme. Pokoj vždycky za obyčej držíme. Súdóv nemáme, neb zlého nečiníme, pro něž bychom k súdu byli přivoláni. Jediný zákon jest našemu přirození protivný, že ižádného milosrdenstvie nečiníme proto, že ižádného zlého nečiníme, pro něž bychom hodni byli dosieci milosrdenstvie. Ižádného úsilé, jenž k lakomství tiehne, netrpíme. Údóv