vá[67v]číslo strany rukopisumi pýcha vládne aneb závistí budete drženi, neb nám i vám to dáno jest. Ale jáť podlé vtipu mého súdím, že nravové vaši viece k bláznovství nežli k múdrosti táhnú. Přijem Dindimus list, čite a odepsa zase Alexandrovi takto.
Kapitola[32]psáno zkratkou, plné znění může být i „kapitula“ XCVII.[ez]XCVII.] XCVI.
Dindimus, učedlník bragmanský, Alexandrovi zdravie. Nebydlímeť na tomto světě jakožto věčně věční přebývají, ale jako pútníci, neb když navštieví smrt, béřeš se do jiných krajin aneb přébytkóv. Aniž přebýváme v hřiešných staviech, ižádného krádeže nečiníme. A protož, majíce bezpečné svědomie, zjevně chodíme. Nejsmeť bohové ani proti bohu býváme zbuzeni závistí. Buoh, jenž jest stvuořil všecko na světě, mnoho věcí a rozličností jest ustavil a dal jest člověku svobodné volenie, aby o všech věcech, jenž jsú v světě, opatřil a rozeznal. A protož horšie opustí a lepšé ho následuje. A ten ne buoh, ale přétel slove boží, a protož o nás, jenž svatě a skrovně živi jsme, proč dieš, anebo bohové jsme, anebo proti bohóm závistí búříme, neb zajisté ten dóvtip, jenž o nás máte, vás se dotýče? Neb poněvadž mnohých zčestie, kteréžto máte, pýchú jste naduli se přélišnú, svá těla chlubnými rúchy okrášlujete a učiňujete[fa]učiňujete] wczzynugiete na své prsi zlaté orudie. Ale co vám prospěšno jest, neb pro zlato duše nebývají nikoli spaseny, aniž[fb]aniž] aṅyz se lidská těla nasycují. Ale my, jenž pravý požitek zlata máme a jeho přirozenie rozeznáváme, když jsme žézniví, jdeme ku potoku, abychom pili. A to zlato, ač bychom nalezli, od nás by nohami bylo potlačeno, neb zlato ani lačnosti odjímá, ani žézni stavuje, ani muož neduhóv od lidí odlúčiti. Jest li žézniv člověk a napie se vuody, inhed žézen staví. Pakli lačen jest, pokrmem lačnost zažene. A protož by zlato
