pakli co smrtitedlného vypí, nic jim neuškodí, na nemocné rucě svoji vložie a uzdraveni budú. A když jim hospodin Ježíš tu řeč vymluvi, povzdvižen jest do nebes i sěde na pravici boží. A oni šedše i počechu všady kázati a hospodin jim pomáháše a jich kázanie potvrzováše skrzě znamenie, ješto skrzě ně činieše.“
Tu slušie věděti, proč jest inhed, jakž jest z mrtvých vstal, na nebesa nevstúpil, ale čtyřidcěti dní čakati chtěl. K tomu pravie svatí mistři, ež jest to proto učinil, aby viery o svém z mrtvých vstání lépe potvrdil, a také proto, aby své apostoly, jěžto byl truchly ostavil, po ty všecky dni utěšil a uveselil. A jakež jest, jakžto praví svatý Augustin, čtyřidcěti orlojových hodin v rově ležal, takež té pravé viery, ež jest jistě z mrtvých vstal, čtyřidcětmi dny potvrdil. Druhé slušie věděti, jakžto praví svatý David prorok, ež jest hospodin sladkými anjelskými zvuky na nebesa vstúpil. Tu praví svatý Augustin: „Když jest hospodin na nebesa vstúpil, nebesa sě podivila, všěch hvězd zřiezenie stkvúcím bleskem sě zasmálo, nebeská trúba pozvučala, všech andělských kóróv sbor sě obradoval a všeho světa tváři sě jsú obveselily.“ Třetie slušie věděti, ež jest hospodin s velikým množstvím andělóv a s velikými zástupy dúš na nebesa vstúpil. O tom píše svatý Dyonisius a tak řka, ež sú anděli někteří vidúc, ano král nebeský do nebes jde svého svatého božstvie mocí, mezi sebú, diviece sě, tázati a řkúc: „I kto jest toto, jenžto jde z světa velikými hřiechy okrvaveného, vězně s sebú
