hodinu sezvav lidi k sobě, k nim vecě: „Slyšte a rozumějte, ež to, ješto v usta jde, nepoškvrnije člověka, ale ješto z úst pochodí, to poškvrnije člověka. Ale neumyjíc rukú jiesti, nepoškvrnije člověka.“ A v tu hodinu přistúpivše učenníci jeho k němu, řechu: „Vieš li to, ež licoměrníci, uslyševše to slovo, pohoršili sú sě?“ Jimžto on otpověděl a řka: „Všeliké ščepovánie, jehožto jest nesadil otec mój nebeský, bude z kořene vytrženo. A protož nechajte jich, slepíť jsú a vódcě slepých. A vede li slepý slepého, oba v jámu upadneta.“ K tomu svatý Petr vecě: „Vyprav nám tuto skrytú promluvu.“ K tomu Ježíš vecě: „Ješče i vy jste bez rozumu? Nerozumiete tomu, ež všeliká věc, ješto v usta vchodí, u břicho jde a potom sě vyčistí? Ale kteréž věci z úst pocházějí, z srdcě vychodie, a ty věci poškvrnijí člověka. Nebo z srdcě vycházějí zlá myšlenie, vraždy, cizolostvie, smilstvie, zlodějstvie, křivá řeč, svědečstvie zlá, křivé proti bohu mluvenie. A ty věci poškvrnijí člověka, ale neumyjíc rukú jiesti, nepoškvrnije člověka.“
A když odtad Ježíš jide stran mořě Galilejského, tehda všed na jednu horu, tu sě posadil. K němužto přistúpili rozliční lidé, jmajíce s sebú němé, belhavé, slepé, mdlé a jiných mnoho, položili jě přěd jeho svatými nohami, an všecky uzdravil tak, ež sě diviechu lidé, vidúce, ano němí mluvie, belhaví chodie, slepí vidie, vzdachu chválu hospodinu. V tu dobu Ježíš pozvav svých apostolóv před sě, k nim vecě: „Smilovánie jmám nad tiemto sborem, ež již tři dni ustavičně jsú se mnú a nejmají co jiesti. A nechci jich od sebe pustiti tak nejědúc,
