[59r]číslo strany rukopisuaby nezahynuli na cěstě.“ Jemužto apostoli řechu: „Kde bychom na púšči toliko chleba vzěli, abychom tak veliký sbor nakrmili?“ K nimžto Ježíš vecě: „Koliko jmáte bochencóv?“ K tomu oni řechu: „Sedm a málo rybic.“ Tehda Ježíš přikáza sboru, aby sě po zemi zsadili, vzem sedm bochencóv a ryby, bohu Otci poděkovav, zlámav i dal svým učenníkóm a učenníci lidu a jědli všickni až do sytosti. A což drobtóv ostalo, sebrali plných sedm košóv. A těch, ješto jsú jědli, bylo jest čtyři tisícě lidí kromě dětí a kromě žen.[186]Mt 15,29–38
Ježíš nechtěl jíti do Židovské vlasti, ež jeho Židé chtěli zabiti
Potom odtad Ježíš šed do Galilejské vlasti, neb nechtieše do Židovské vlasti jíti, ež jeho Židé hledáchu zabiti. A tehdy sě blížieše hod židovský stánkový. K němužto řechu bratřie jeho: „Přějdi odsad do Židovské vlasti, aby také tvoji učenníci viděli skutky tvé, ježto činíš, neb nikte tajně nic nečiní, ale hledá teho, aby zjevny byly. A když tyto věci činíš, zjev sě světu.“ A to mluviechu, ež i jeho bratřie ješče veň nevěřiechu. K nimžto Ježíš vecě: „Čas mój ješče jest nepřišel, ale čas váš, ten vždy hotov jest. Nemóž svět vás nenáviděti, ale mne nenávidí, neb já svědečstvie dávaji o něm, ež jeho skutci jsú zlí. Vy vzenděte k tomu dni na ty hody, neb ješče čas mój nenie naplňen.“ To když Ježíš promluvil, ostal v Galilejskéj vlasti. A když jsú bratřie jeho vzešli, točíš světí apostoli, tehda on také všel na hody ne zjevně, ale jako tajně. Zatiem jeho Židé počechu hledati toho dne na hody a řkúce: „Kde jest onen?“ Nebo někteří diechu: „Dobrý jest.“ A někteří diechu: „Ne, nenie, ale na zlú cěstu vede lidi.“ A nikte zjevně o něm nemluvieše, bojě sě Židóv.[187]J 7,1–13
Proněžto hle[59v]číslo strany rukopisudáchu
