nade vše kamenie drahý. Ten kámen jest jmě Jesus, jakžto praví sám Spasitel ve Čtení: „Ve jmě mé budú diábly vyhoniti, hady bez úraza budú v rucě bráti, pakli sě čeho jedovatého i smrtedlného napí, nebude jim nic škoditi.“ A protož to jmě předrahé nikomu lépe neslušie než samému Spasitelovi, jenž všemohúcí jest, jakžto sám praví v svatém Čtení: „Dána mi jest všeliká moc na nebi i na zemi.“ A jakž praví múdrý Šalomún: „Veliký jsi, hospodine, a divná jest moc tvá.“ Proto jemu jest dobřě vzděno jmě Jesus, točíš Spasitel, před jehožto všemohúcím jménem všeho světa i nebeské říše i zemské moci i pekelné hrózy koleno kleká. Toť jest to jmě nade všě jména přěvysoké. Rcěmyž všichni s Davidem prorokem: „Buď jmě božie požehnáno na věky.“ Amen.
Pakli by kto řekl, proč jest Jesus Kristus podlé Starého zákona ustavenie obřězán býti chtěl, a chtě to ustavenie rušiti? K tomu svatí mistři pravie, ež to slušie všěm kniežatóm najprvé na sobě držěti, kteráž ustavenie svým lidem činie. A protož, když jest hospodin za Starého zákona právo obřězánie ustavil, nechtěl toho na sobě rušiti. A také proto jest to učinil, aby Židóm příčiny nedal o sobě mluviti, jížto by byli inhed řekli: „Aj toť člověk, jenž bohem ustaveného zákona nechce držěti.“ Druhé slušie v tomto svatém Čtení znamenati, ež jest náš Spasitel Jesus toho dne najprvé za ny, za hřiešné, počal svú krev prolévati v tu hodinu, v nižto kamenným řězákem obřězán byl.
Tu móže každý pomysliti, ež podlé svého tělesenstvie jakžto každé jiné dietě bolest trpě, dětinsky plakal. Jehožto vidúci plačíce Maria, milá matka
