smrtedlným lidem, pláčem ukazuje. Avšak ižádného dětinského šeředstvie na něm neznamenaji, vizi jeho, an v sprostných plenách leží a nad ním sě světlá hvězda stkvie, jemužto také na čest anděli zpievají, pod nebesa sě vznášejíc, novinu divnú, jiejžto nerozuměji, světu zvěstujíc. To jest nikda neslýcháno ani kdy vídáno, aniž tomu mohu rozuměti, aniž toho, co slyšě, mohu trpěti. Člověkem sě narodil, a juž sě mu modlé jako bohu. Nikdy mi sě to ot počátka světa nedalo znamenati ani sě to kdy přihodilo, by sě kdy člověk narodil, v sobě nedostatkóv člověčích nejmaje. Odkad jest vzkřeslo tak nové i tak mocné porozenie? Mezi hřiešnými sě narodil, ot smrtedlné matky pošel, avšak nade vše lidi přěčistý a nic na něm nenalézaji, v němžto bych svú libost jměl. Protož sě bojím, by mne moci mé nezbavil. Co učini, kam sě obráci? Jeho mocnějšieho než sě čiji a tak mním, že v mém království chce kralovati. A protož bojím sě, by to ten buoh nebyl, jehožto ižádný nedostatek nemóž poskvrniti. Avšakž by byl toto buoh, kak by trpěl ženských přirození nedóstojnost? Kto by tomu věřiti mohl, by buoh tak v sprostných plenách ležal a dětinsky plaččivě kvielil? Kto by sě tomu uslyše nezasmál, by buoh ženských prsí pokrm přijímal a nadto nade vše aj toť sě mu jiesti chce, kto to kdy kterým rozumem dovésti móže, by sě kdy bohu jiesti chtělo!“ Protož tu praví svatý Augustin, ež toho diábel nevědieše, že Syn boží, Jesus Kristus, pokrm dětinský přijímáše a ež hlad a žiezi jako jiné dietě trpěl.
To jest nebylo tolik křehkostí tělesenstvie, ale jelikož tajnú svatostí zastieněnie nebeské milosti. Neb jakžto píše Origenes, co sě jest při božieho
