„Nedopuščij sě vraždy. Nebudeš cizoložiti. Nedopúščej sě zlodějstvie. Nebudeš křivý svědek. Cti otcě svého a matku svú a miluj bližnieho svého jako sě samého.“ K němužto ten mladec vecě: „To sem vše plnil ot mé mladosti, co mi ješče sě nedostává?“ K němuž Ježíš vecě: „Chceš li svrchován býti, jdiž, prodajž vše, což jmáš, dajž chudým, i budeš jmieti poklad v nebesiech, a jdi po mně!“ A když ten mladec ta slova uslyšal, zamútiv sě pryč šel, nebo mnoho sbožie jmějieše. Tehda Ježíš k svým učenníkóm vecě: „Zajisté pravi vám, ež bohatec nesnadno vende v královstvie nebeské. A opět vám pravi, ež snáze jest velblúdovi skrzě jehelnie uši projíti, než bohatému vníti v nebeské královstvie.“ To učenníci Ježíšovi uslyševše, podivichu sě velmi a řkúc: „Kto tehda moci bude spasen býti?“ V tu dobu Ježíš vezřěv, povědě k nim a řka: „Toho jest nelzě u lidí, ale u boha všecko lzě jest.“ A v tu dobu také ozřev sě k apostolóm a k svému sboru, vecě: „Blaženie oči, ješto vidíta, ješto vy vidíte. Nebo vám pravi, jež mnozí proroci i králi žádali jsú viděti, ješto vy vidíte, a neviděli jsú.“
Zatiem, když to Ježíš mluvieše, vstav jeden starého práva mistr, pokúšeje jeho, vecě: „Mistře, co čině, věčný život budu jmieti?“ K němuž Ježíš vecě: „V Starém právě co psáno jest? Kak čteš?“ K tomu on otpovědě a řka: „Tak čtu, budeš milovati hospodina boha svého ze všeho srdcě svého, ze všie duše své, ze všech svých sil a ze všie své mysli, a bližnieho jako samého sě.“ K němuž Ježíš vecě: „Dobřě s otpověděl. To čiň a budeš živ.“ Tehda on chtě sě zpraviti, sám k Ježíšovi vecě: „A kto j mój bližní?“ Tehda Ježíš vzhóru vzezřěv,
