[146v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcetočiž syny jako květy.
Třetí větev byla třetí dcsi[1073]dcsi: dczſy svatéj Anny, opět Maria. A že každéj tak převzděla, jakož od anjela slyšala, a tu jest měla za třetím mužem, jemuž diechu Salomas, a tu jest vdala Zebedeovi, a ta jest měla dva květy velmi krásna a svata, svatého Jakuba Velikého a svatého Jana evanjelistu, božieho tajemníka. Toť jest ta metla dobře zkvetla, že pro své větvie a pro své kvietie zkvetla jest do nebeského králevstvie, jehož mně i vám etc.cizojazyčný text A prosmy svaté Anny, ať s svými dcerami a s svými vnuky prosie za ny vnuka milého, syna božieho, ať nám ráčí milost dáti etc.cizojazyčný text
Ad vincula Petricizojazyčný text[1074]na marginu zapsáno mladší rukou: S. Piotr w okowach
Disrupisti vincula mea et tibi sacrificabo hostiam laudis.cizojazyčný text[1075]Ps 115,7–8 Tato slova píše[1076]píše: pyſye svatý David v Žaltáři a řka: „Roztrhl si, hospodine, mé okovy, a proto tobě budu obětovati obět chvály.“ V těch sloviech jako dnes svatý Petr děkoval hospodinu, že jeho okovy roztrhl a jej rozvázal a z žaláře vyvedl. A to slóve dnes rozhřěšenie nebo rozvázanie svatého Petra, a pro to rozvázanie slibuje jemu svatý Petr obětovati obět všie chvály.
O prvém sě čte v Činích anebo v Skutcích apoštolských, že když král Herodes kázal bieše[1077]bieše: byeſſye stieti hlavu[1078]hlavu: hlaw svatému Jakubu Věcšiemu, uzřev, že sě to líbí Židóm, káza jieti svatého Petra i vsadi jej v žalář, mieně jej po Velice noci zahubiti. A když jako nazajtřie mějiechu jej zatratiti, téj noći[1079]noći: noty spáše[1080]spáše: ſpaſye svatý Petr mezi dvěma rytieřoma a strážní ležiechu před žalářem. Tehdy anjel vstúpi do žaláře i osvieti žalář a udeřiv svatého Petra po boku i ubudi jej a řka: „Vstaň rychle“ a inhed opadechu řetězy s jeho rukú, i káza sě jemu obléći[1081]obléći: oblety i vyvede jej z žaláře skrze všechny stráže. A když přijidechu k železným vratóm, jimiž měli jíti na miesto, otevřechu sě jima [b]označení sloupcesamy a hned anjel odstúpi od něho. Tehdy svatý Petr poznav sě, vece: „Již zaćelo[1082]zaćelo: zatyelo viem, že buoh poslal anjela svého, aby mě vypravil z žaláře.“
A ten hod čstí dnes svatá ćierkev[1083]ćierkev: tyerkew pro trojí[1084]trojí: troy věc. Prvé pro rozvázanie z uokov[1085]uokov: wokow svatého Petra. Druhé, když jeden papež po svatém Petře bieše[1086]bieše: byeſye v Římě ménem Alexander, mnoho pohanuo ten na vieru obracováše[1087]obracováše: obraczowaſye. Tehdy ćiesař[1088]ćiesař: Tyeſarz Kvirinus káza jej v žalář vsaditi, a potom přišed k nemu, káza jej z žaláže vyvésti i vece jemu: „Mámť jednu dceru bolavú a jie dějí Avina, móžeš li ji uzdraviti, chti sě na tvú vieru obrátiti.“ An vece: „Přiveď ji sem.“ A když přivedechu ji, tu ona poče ćelovati[1089]ćelovati: tyelowaty okovy svatého Alexandra. I svatý Alexander vece: „Ćeluj[1090]Ćeluj: Tyelug okovy svatého Petra a budeš zdráva.“ A jak ona ćelova[1091]ćelova: tyelowa, tak hned by zdráva. A hned Kvirin pokřti sě se vší svú[1092]svú: ſw čeledí a svatého Alexandra vyně z uokovó a z žaláře. Tehdy svatý Alexander káza jako dnešní den světiti okovy svatého Petra. Druhé jest ustaven tento hod pro pohanskéj viery zatratěnie[1093]zatratěnie: zatratyenye. Jakož sě čte, když Oktavián, římský ćiesař[1094]ćiesař: tyeſarz, bieše[1095]bieše: byeſye velmi sčastný u boji, tehdy po jeho smrti mějiechu jej Římané za boha a čstiechu jeho den jako dnešní den. Po dlúhém času jedna paní Eudochia, jednoho ćiesaře[1096]ćiesaře: tyeſarze dci, jide do Jeruzaléma na pút i přinese okovy svatého Petra, ješto jie jeden Žid byl dal za veliký dar. A pomluvivši s papežem, jemuž diechu Pelagius, i ustavi ten den okovám hod[1097]na tomto místě je opět zapsáno okowam, není škrtnuto ani podtečkováno svatého Petra, ješto byl hod Oktaviánuo. A když sě to všem Římanóm líbíše[1098]líbíše: lybyſſye, tehdy ta paní přinese ta dva řetězy papežovi a ukáza je všem lidem. A papež vzem třetí řetěz, ješto svatý Petr byl jím svázán od Nerona, a hned sě divně sčinichu
