aby popadl člověka jakožto svatého Joba, někdy chytrostí oklamal jako Evu. Tú trojí věcí chtěl svatého Ščepána přemoći, ale nemohl jest, neb jeho mysli nemohl přelomiti čstí ani zbožím, že jest zvolen alcipřistem od apoštoluov a šafář byl všech křesťanuo v Jeruzalémě, avšak k žádnému hřiechu nepřišel ani k zlému stavu.
Druhé diábel nemohl jeho přemoći chytrostí lidskú. Jakož sě čte: „Vstachu jedni proti svatému Ščepánu závidieće jemu, že jej apoštolé šafářem učinili, chtieće jej přemoći, čtverú věćí jej nadjidechu, točiž hádaním a křivými svědky a mučením, ale že jest byl múdrý, přemohl jě na hádaní. Že byl spravedlný, přemohl křivé svědky, že byl silný, přemohl všechny muky, nebo na každém boji měl pomoc od boha. V hádaní měl svatého ducha, jímž jest jich chytrost přemohl, protiv svědkóm měl anjelský obyčej, jímž jest jich křivdu uhrozil, na mukách měl jest syna božieho, jenž jest jeho posiloval, a protož ižádnú chytrostí nemohli sú jemu ostati. Třetie diábel usiluje, chtě jej přemoći protivenstvím, připraviv naň Židy, aby jej kamenovali. Jakož sě čte, když svatý Ščepán křivé svědky přeháda a poče jě tresktati, tehdy oni počechu naň skřipěti zuby a zbudichu naň všecknu obec. I vyvedechu jej za město i ukamenovachu jej. Ale tu jsú jeho nemohli přemoći jako dobrého rytieře, jenž vidí svého krále bojijíce, aneb když uzří mnoho lidí přihlédajíc aneb když má mieti odplatu velikú, že když přemóž bude koronován. Pakli bude přemožen, bude zabit, aneb když má velikú pomoc, v níž úfá, aneb tvrdé útećišče neb hrad, na němž by byl bezpečen.
Tu pokoru viecs měl svatý Ščepán na svém boji. Neb prvé jměl veliký příklad syna božieho, jenž silně bojoval na svatém kříži. Druhé měl veliké přihlédanie, že viděl nebesa otevřiena a syna božieho, jenž jest král nebeský, a všicka říšě nebeská patřila na jeho mučenie. Třetie měl velikú odplatu, že viděl nebeské královstvie. O tom praví svatý Řehoř: „Dobrá odplata muky pomenšuje.“ Že jest svatý Ščepán viděl královstvie nebeské, pro něž jest bojoval, takéž my, svítězíme li nad tiemto světem, na tomto světě nad diáblem, vezmem odplatu věčnú. Pakli nám on ostojí, tehdy vezmem muky pekelné. Jakož praví Isaiáš: „Toť před tebú voda a oheň, kterému chtěš, k tomu ruku přičiň, točiž do nebes li, či do pekla.“ Čtvrté měl velikú pomoc, točiž Jezukrista, jehož viděl na pravići uocse všemohúćieho stojiec, točiž pomoći chtieće. Takéž my v truchlosti pomoći jeho máme žádati, nebo sami nemóžem obdržeti. O tom sě čte, když Židé diechu k Črvenému moři a uzřechu pohany za sobú i zvolachu na Mojžíšě a řkúce: „Toť již budem zbiti.“ Odpovědě jim Mojžieš: „Nebojte sě, buohť za ny bude bojovati a my budem vhotově.“ Hned svú holí udeři u moře a moře sě rozstúpi, ani po suchu přejidechu, a pohané za nimi běžiece u moři ztonuchu. Skrze Židy znamenávají sě křesťané, kteří jdú z Ejipta, točiž z zlého stavu, kteréž honí Faraon, točíš diábel, svým vojskem, točíš s hřiechy. A když nemóžem ostati, máme prositi boha, aby za ny bojoval a naše nepřátely od nás odehnal a nás do země nebeskéj dovedl a ztopil našě hřiechy. Také všicka říše nebeská u boji nám spomáhá. O tom sě čte, když pohanský král obleže město, v němž
