máme ukázáno na oněch pěti pannách na nemúdrých, ješto bez olejě přišedše a sviece zhasivše, počechu tlúci v ráj, a buoh jim vece: „Neznám vás, nebo ste neměly olejě milosrdenstvie, byšte boha milovaly ze všeho srdce.“ Ale svatý Jan a svatý Pavel milovásta ten žádný olej, takže jsta milovala boha nade všeckno. Druhú milost měla sta k svým bližním, že jsú chudé milovali, pracným pomáhali, lačné krmili, nahé odievali, a to jest druhý olej ozimní, ješto sta těto dvě olivě z sebe dávale. Jakož sě čte o nich, že jsta byla dva mocná římská páni a veliká šlechtiće a prvá na ćiesařovu dvoru, a ta velmě plodiesta viera křesťanskú. A když Galigant, bratr římský, bieše pobit v boji, i ona jemu vecesta: „Pokřsti sě a slib vieru držeti a budeš lepší vítěz, nežs kdy dřéve byl.“ A tu jej na vieru obrátista, že sě pokoři se všemi přáteli i jěde na pohany a káza před sebú veliký kříž nésti i pobi vše pohanstvo znamením svatého křížě. A tak jsta tato svatá buoží vieru plodila a pohanskú tupila a velikú milost ku bohu měla, a proto sta k uolivám přirovnána.
Druhé jě přirovnává k sviecnu pro dvojí věc. Prvé, jakož sviecen kostel osvěcuje a okrášluje, takéž sta ona svatú cierkev a boží kostel svým zbožím okrášlovala a připravovala. Druhé, jakož sviecen drží svieći na sobě a kostel osvěcuje, takéž ona držala sta božie vieru a zákon na sobě a božie přikázanie, jímž sta svietila a osvěcovala vieru křesťanskú a již sta v nebesiech a svietíta před bohem, naplněna súc všie radostí. Prosme jich, ať nás ráčie svú milostí osvietiti zde i na onom světě.
O druhém máme znamenati, že sú měli na sobě trojie duostojenstvie před bohem i před lidmi. Prvé jsú měli čistotu, a ta jest velikého duostojenstvie před bohem a před lidmi, že jsta oba přebývala v čistotě na těle i na duši, nebo nečistí sú nedóstojní slúžiti před bohem. Jakož pověděl buoh v Starém zákoně Mojžiešovi a řka: „Kaž Aaronovi a jeho synóm, ať mě tstie a slúžie, ať by byli dóstojni přede mnú státi.“ Takéž kto chtie bohu slúžiti, musí v ćistotě přebývati.
Druhé sú měli pravú vieru k bohu, pro niž sú byli dóstojni božie milosti. Jakož die svatý Pavel: „Pravá viera duostojny ny učinila, bez niež sě nemóžem bohu líbiti.“ A tu jsta ukázala svými dobrými skutky, neb ktož věří u buoh, a nečiní dobře, ten má mrtvú a zlú vieru. Ale ona sta měla živú a pravú vieru. Jakož sě čte o nich, když zvolichu na ćiesaře Juliána křesťana, protože jim slíbil křesťany hubiti a pohany ploditi, tehdy ten ćiesař Julián obrátiv sě na pohanskú vieru, poče velímě křesťany hubiti. A svatý Jan a svatý Pavel nerodista jemu slúžiti, protože sě pohanské viery přijal, i počesta křesťanuo brániti a je velímě ploditi a své zbožie všeckno rozdávati. Tehdy ćiesař zavolav jich k sobě, vece jim: „Služta mi, jakož sta jinému ćiesaři slúžila, a učiním vás najmocnějšie na svém dvoru.“ I ona odpověděsta: „Ćiesaři, donids byl křesťanem, dotud sva tobě ráda slúžila, ale kdyžs pohanem, věrú křesťanskú nechtěvať tobě slúžiti, ale králi nebeskému.“ I ćiesař jima vece: „Mějta sobě rok za deset dní a v těch sě dobře rozmyslete a učiňta mé kázanie a ostaňta boha ukřižovaného, jakož sem já jeho ostal. Pakli toho neučiníta, nečstnú smrtí sejndeta.“ Ana jemu vecesta: „Nechať jest již těch deset dní, učiň hned, čsož chtěš potom učiniti, neb nechtěm svéj viery proměniti.“ I ćiesař vece: „I zda mníta, byť vás křesťané čstili, bychť já vás neučinil mučedlníky, učinímť vás, jehož sě nenadějete.“ Ana jidesta a bohu sě těch deset dní modlista a zbožie své chudým rozdasta
