tovařišstvo měl zvieřata, za krmě měl ščevík, za pití měl vodu, dávajě nám příklad, abychom zde na světě neměli rozkoší, ale na nebi. A když tento svět, jenž jest jakti žalář lidský, zdá sě tak krásný, čso pak bude v nebeském království!
Čtvrté protiv pláći měl radost, že ktyž svatá Maří pozdravila svaté Alžpěty, hned sě svatý Jan radoval v jejé živoće, že svatá Alšpěta vece: „Ó, kady mi ta radost spade, že boží matka přišla ke mně, neb jakž si mne pozdravila, tak hned dietě radujě sě v mém životě.“ Protož svatého Jana nazývají Izákem, jehož mátě skrze smiech byla porodila. Též svatý Jan byl pln radosti.
O druhém máme znamenati, že to méno Jan bylo mílo bohu i synu i otci i svatému duchu. A to slovo Jan jest, jako by řekl „čso sem já, to on“. Prvé bylo mílo bohu otci, že jej v živoće jeho matky pokřstil, a to jemu méno převzděl Jan. A protož buoh otec byl jeho otec, jakož praví on sám, svatý Jan: „Buoh mi méno převzděl a povolal mne k sobě.“ Opět to méno Jan bylo mílo synu božiemu, že jej svým křstitelem učinil. Opět bylo mílo svatému duchu, že svatý duch ráčil jeho mistr býti a učil jej božie viery kázati. Jakož praví sám svatý Jan: „Učinil buoh má usta jako meč ostrý.“ Ó, jak ostrý to byl meč, že Heroda krále zaťal a posekl svú řečí, treskće jej, aby vrátil ženu svému bratru. Také to méno Jan bylo mílo svatéj Mařie, že jest jej ráčila pěstovati na svú rukú a miesto báby zdvihla jej s země.
O třetiem znamenajte, že svatý Jan měl čtvero svědečstvie na svú svatost. Prvé svědečstvie měl od boha otce, jenž jej nazýval anjelem a řka: „Toť vám posielám anjela svého, jenž učiní ćestu mému synu.“ A proto slóve anjel, že v čistotě přebýval anjelské do své smrti. Druhé svědečstvie měl od syna božieho, že jeho pochválil sám syn boží a řka: „V ženském národě nenarázel sě věcší než svatý Jan křstitel.“ Druhé syn boží pověděl a řka: „Svatý Jan byl jest osvětěn v světě dobrými skutky a hořel u božie milosti.“ Opět praví svatý Damascin: „Hledaj, jak jest svatě a čistě svatý Jan přebýval na světě, an ješče ižádného divu bieše neučinil, však všechni lidé mniechu, by on byl syn boží. Třetie svědečstvie měl od svatého ducha, když Zachař, otec jeho, naplněn byl ducha svatého, pochváli jeho a řka: „Ty, dietě, nazváno budeš prorok vrchnieho boha.“ Čtvrté jeho svatost svědćí anjel a řka: „Zajisté ten bude veliký před bohem, vína nebude píti ani masa jiesti.“ O jeho svatosti praví svatý Jan evanjelista v Tajnići a řka: „Viděl sem mezi sedmi sviecny podobného k synu božiemu oděného nití a opásaného zlattú šnórú. Skrze těch sedm sviecnuo znamenává sě sedm pořaduov na nebi přebývajíćích a mezi nimi byl svatý Jan, křstitel boží. Neb jest dóstojno bylo, by tím byl podoben chválú, jenž jest byl podoben čistotú. Protož svatý Jan byl roven anjelóm svým čistým přiebytkem, patriarchóm skrze mnoho synuo duchovních, prorokóm skrze zvěstovánie božie, apoštolóm skrze kázanie, mučedlníkóm skrze své umučenie, zpovědlníkóm skrze těla umrtvenie, děvicém byl roven skrze své čisté přebývánie.
O čtvrtém znamenajte, že máme mnohý užitek jeho narozenie, že jsú sě mnozí radovali na jeho narození. Prvé jsú sě radovali hřiešní, že jim ukázal ćestu do nebes a řka: „Pokánie čiňte svým hřiechóm a přiblížíť sě vám králevstvie nebeské.“ Prosmy jeho, my hřiešní, ať nám uprosí boží milost. Druhé sě radovala jeho matka, svatá Alžpěta, že jest byla zbavena zlořečenie, ješto jsú měly bezdětkyně v starém zákoně. Třetie radoval sě buoh otec, že sě jemu narodil věrný posel a dobrý, radoval sě syn boží, že sě narodil křstitel jeho, radoval sě svatý duch, že sě narodil jeho svatý přietel ćelestný, radovali sě
