nepovoliti. A povolíme li, tehdy jsme přemoženi a musíme s žalostí řéci: Spadla jest koruna našie hlavy; běda nám, neb jsme shřešili! I kárá múdrost Boece, muže ve školách slovutného, když v svém neštěstie mluvil, jako by jej přemohl světský smutek, a řekla k němu: Bylať sem dala takú bran a také oděnie a orudie, že kdyby ty sám prvé nebyl odvrhl jeho, uchován by byl v příhodě každé, že by nic přemožen nebyl, mieniec tú braní rozum a svobodnost vuole. Ale jakž koli veliké jest hubenstvo naše, svú vuolí býti přemoženu, leč v líbosti, leč v protivenstvie, však Hospodin milostivý čaká nás až i dnes ještě do této chvíle, chtě nás ke cti navrátiti. Ale dokud bude čakati, nevieme toho. Protož hněm sě, neležme; chcem li býti ke cti rytieřství duchovnieho navráceni, nemáme ležeti na posteli rozkoši a lenosti, ale nízce na zemi pravé pokory v pokání svatém. Máme také dvoje přemoci a pobiti nepřátely, to jest neslušné líbosti a strach neřádný, aby nás ani libé odtáhlo od pravdy, ani protivné odhrozilo. A tak když vezmem od kněze rozhřěšenie, jemuž jest to poručeno, tehdy jsme ke cti navráceni a v miesto obce svatého kostela opět uvedeni. Protož přemoz zlé v dobrém; ktož stojí, viz, by nepadl; chyl sě ode zlého a čiň dobře! Kto jest povržen a padl, vstaň rúče, donidžť Bóh čaká chtiec, milost dáti! Neb dokudť bude čakati, nenieť jisté. Viz, by sě neobmeškal, ale přemoz zlé v dobrém. A toho nám pomoz, Hospodine! Amen.
V čtvrtú neděli řeč tato
V čtvrtú neděli, totiž v dnešní neděli ponúká nás svatý Pavel v své epištole, abychom sě spolu milovali, a die, že, ktož bližnie miluje, zákon jest naplnil. Neb ten ani zabie, ani cizoloží, ani krade, ani povie svědectva křivého, ani bude žádati čeho, ješto jest bližnieho jeho; a kteréž koli i jiné jest přikázanie, vše jest v tom slovu rozuměti, ješto jest řečeno: Budeš milovati bližnieho svého,
