by která musila sě někdy podlé svého stavu v přípravě svého duostojenstvie okázati, jměla by od toho mysl táhnúti, aby ji hrdost nepodnesla, a jakož královna Hester die o sobě, takéž to v svém srdci řéci. Neb tak jest řekla ta královna: Ty vieš, Hospodine, žeť mi jest mrzko na mé hlavě znamenie hrdosti, když sě musím podlé řádu králového okázati. Aj, jakémuť by srdci nevadilo v svuoj čas přípravu mieti a okrasu stavu svého! Ale ktož by byl toho srdce, jakž by mohl kdy těch hrdých okras prázden býti, ostal by jich, jakož sě čte i o svaté Alžbětě: dotud sě za muže v tom skrovnila, až pak po muži ostala všeho. Obřezujmež sě ode všech takových přielišností, abychom nejsúc nečíiti, nejsúc neobřezáni jmena od Krista křesťanského, duostojni byli a hodni, abychom byli měštěné Jeruzaléma nebeského u věčné radosti! Amen.
Druhá řeč o tom, že jest Ježíš dáno jmeno jemu
Jměv řeč dlúhú o tom, co jest pílně obřezati, aby sě nás jmeno křesťanské přijalo právě, neřekl sem nic o tom drahém jmenu Ježíš; neb to jmeno plno jest sladkosti, komuž by právě v srdce vešlo. A všakť z těch proto nechci býti, ješto nechtie, by bylo jej jinak než vždy Ježíšem nazývati; neb on týž vše jeden i Synem Božím i synem svaté Mařie i Pánem naším i Kristem i Ježíšem muož v milosti vzýván býti, jakž koli dáno jest jemu to slavné jmeno Ježíš, jakož jste v onedajšiem čtení slyšeli, že jest nazván Ježíš jmenem. A tiem jmenem nazván jest od anjela, prvé než sě jest počal v své matky břichu. Proto jest zvláště sladké a utěšené to jmeno Ježíš; neb tolik sě miení podlé výkladu, jako bych řekl Spasitel, a jakož jest těžká věc a mrzká smrtí zahynúti, tak jest žádostná a utěšená spasenu býti a z smrtedlného zahynutie vypravenu. Nemocný vie, jakú má žádost, aby zdráv byl, a kohož by na smrt vedli, an již odsúzen. Á, jak by jej to jmeno utěšilo, by řekli jemu, a on
