máme umřieti, a nevědúc kdy, a jíti k svému prvniemu súdu, opatř sě každý, s čím tam puojde! A kto jest mlád, silen, zdráv, krásen, i čímž koli drží svět jeho mysl, é, nedaj sě tomu obmeškati, ale ješto by to obák v malých letech ztratil, ač i nechtě, daj to Bohu z své vuole v obět! Nevaž sobě lutových věcí tohoto světa, počni býti v službě Boží a sbuď v ní do konce! Neb ktož bude v dobrém a v šlechetnosti nalezen svým prvniem dnem súdným a v Boží milosti, bezpečen druhého čakati bude. Ale běda a hoře, ktož svú mladost, krásu i což koli takového vážiec, vysoce ulnú k světu a v svém sě dobrém obmeškají, netbajíc na Bóh a neobmysléc, co potom bude. Neb blížíť sě ten den, žeť přijde Syn člověčí u veliké moci a u velebnosti k tomu súdu posledniemu, aby dal každému, čeho jest kto hoden. Jak sě tu uzřie zlí, nečistí, cizoložníci, opilci, lakomci, hrdí, milovníci tohoto světa, ješto je nehotovy k tomu dni smrt jich nalezne! Tuť, jakož die Kristus, poběhni k horám řkúc: Padněte na nás, přikrýte nás, ano sě jim těžko k súdu ukázati, a však sě nebude lze skrýti. Ó, jak hanebně ukáží sě mnozí, ješto zde u veliké cti bujiechu! A mnozí u veliké cti na ten súd vstanú neb pójdú, ješto hrdáno jimi zde na světě, i budú ti zlí diviti sě dobrých chvále a řeknú v svých srdcích vzdyšíc a stóníc: Tito jsú, ješto sě jim kdys posmieváchom; mniechom, by jich život bláznovstvie byl. Aj, jakť jsú poctěni! My jsme blúdili, a všecka útěcha naše minula, jako když lodí vodu přejde, že i sledu po ní neostane. A tak ten súdce mocný, odsúdě na věčné zatracenie, [v]text doplněný editorem oheň pekelný zlé všecky, přisúdí dobrým věčnú radost. Toho nám přisudiž, milý Pane Jezu Kriste, v tu věčnú radost, abychme mohli dočekati bezpečni poslednieho súdu a abychom byli v těch dobrých počtu počteny. Amen.
Třetie neděli v advent řeč
Ty li jsi, ješto máš přijíti, čili jiného čekáme? Dnes ve čtení čteno jest slovo toto, a obecně mluveno jest o tom od kazatelóv, jak
