krajinu. Již svatých duší nemóž peklo i na chvíli podržeti, kteréž jsú hřiechóv očištěny, ješto dřieve mohlo držěti i najsvětější. Již vstav Kristus vylomil ty brány a vstúpil u vrch hory bydla nebeského. Tu čest a chválu, bratřie milá, zmrtvýchvstánie našeho Pána, ješto jest dřieve v podobenstvie bylo ukázáno a již sě stalo, máme se vší myslí milovati i zemřieti vždy v milosti vzkřiešenie toho. Aj, u vzkřiešenie jeho poznali jsme služebníky jeho, anděly svaté, súsedy naše toho miesta věčného pokoje, k němuž vždycháme. A abychom k ústavné radosti jich hodovánie přišli, pospiechajme! A když ještě nemuožem s nimi, až bychom je viděli, býti, ale všie žádostí buďme s nimi! Přestěžme sě z hřiechóv v šlechetnosti, abychom mohli v Gagilei viděti našeho Vykupitele! Pomoziž všemohúcí Bóh naší žádosti, jenž dal na smrt pro nás jedinkého syna svého! Amen.
V pondělí po Velice noci
Že jest hod přěslavný, hod velikonoční, kdy muož naše malost úplně duostojnost jeho vymluviti? Ale proto nemáme mlčeti. Přemietaj v své mysli, jakž kto muož, i mluv o duostojnosti hodu tohoto, aby sě v Boží milosti rozchutnával a cesta, v níž putujem na tomto světě, berúc sě k věčnému Jeruzalému, aby nám lehčejší byla. Neb kdež mluví v milosti o Bohu, tu Bóh bývá, jakož to svědčí čtenie dnešnie, že dva mlazšie Syna Božieho jdúc cestú mluvila o něm a on, přivinuv sě k nima, i šel s nima. Ale než o tomto řeč povzdvihnu, slyšte, coť die svatý Řehoř o chvále duostojnosti dne tohoto! Tak die on: Hod dne tohoto slavnost slavností nazvati mohu; neb jest předšel jiné slavnosti. A jakož v jiném miestě die svatý Řehoř: Nic by naroditi sě nebylo prospěšno, kdyby bylo vykúpenie neprobylo, to pak sám řku, ač i neopatrně v utěšenie dne tohoto: co by pomohlo, ač by smrt zbořena byla, kdyby nám život opraven nebyl? Ale dobrý Vykupitel i Spasitel v ničem jest nás neobmeškal umřieti za nás, naši smrt svú smrtí zbořil a vstav z mrtvých, opravil náš život. Die opět tuto svatý Řehoř:
