nás svět vtáhl opět k sobě. A z toho budem vláští čest a chválu v nebesiech jmieti. I bývá to vzdalovánie trojím činem: Najprv, když skrovniti sě bude v tom, což k světu sluší; druhé, když již laciny budú věci světské; třetie, když již až v nechut to bude, což sluší k světu. Tenť utieká, ktož nepovolí světským neb tělesným žádostem mimo potřebu, a tenť sě dálí od světa, ktož sě skrovní i v potřebném; tenť se jest pak vzdálil, komuž jsú již laciny ty světské věci neb až v tesknost proti duchovným.
Třetie jest v oněch sloviech, jimiž sem řeč počal: Ostal sem na pušti. I v tom muožem svatého Benedikta následovati v svém pochopu. Ale die někto: Na mě nesluší býti na púšti. Dieť k tomu svatý Řehoř: Poušť jest spustiti a vylučiti z srdce hluk žádanie tělesného. A tak praví svatý Bernart: Věz to, že sám býti muožeš, jsa mezi mnohem, a také jsa jediný sám, budeš v hluku, neskrotíš li rozbroje mysli. Sám jsi, s kterýmiž jsi koli lidmi, když při sobě [jsi]text doplněný editorem, když hluk myšlenie vylúčíš, když tebe těch věcí nebude tržeti žádost, ješto vidíš nebo slyšíš, ale Boha myslíš jediného. Aniž sám budeš, když s Bohem budeš. A však ktož nehoří velikým ohněm Božie milosti, hluk lidský nenie duobr jim; ktož mohú světského hluku prázdni býti, mnohým jest dobré. Ješto pak die: A ostal sem na púšti, tu vezměm příklad stálosti, že svatý Benedikt stál i opatem jsa na té púšti, že spustil vše s mysli, což slušie k světu, jediného Boha v úmysle maje. Protož ktož co opustí pro Boží milost, stuoj v tom, ostaň na té púšti: Počátkuť jest slíbena odplata, ale skonáníť bude teprv dána. Amen.
O zvěstování Marie panny
Den jest poselství dobrého; vinna by byla mlčěti. Tak jest veliký den tento a tak sě jest v něm veliká věc stala, že znyje mysl člověčí, vidúc a zřiec na to pílně, co sě jest jako dnes stalo. Pro niež svatý Řehoř slavně zpievá o dnešniem dni u veselém řka duchu: Hec est dies, quam fecit dominus.cizojazyčný text Toť jest ten den, ješto jest jej učinil Hospodin. Dnes
