jednostajně, ale on vie, jak jest hodné mluviti k komu. A tak i Kristus bieše řekl k apoštolóm: Mnoho bych vám chtěl pověděti, ale nynie toho nemuožte snésti. Aj, ať dotknu některého, jakť rozličně k svým mluví Hospodin. Die najprvé: Já, kohož miluji, treskci. A to jest viděti, když na své přepúštie, aby trpěli a nejměli své tělesné vuole. Druhé hrozí řka: Ktož ve mně neostane, ven bude vyvržen jako odťatá větev a uschne a bude potom v oheň uvržen. Třetie mluví povlovně řka: Řeklť sem vás přátely svými, že sem vám zjevil vše, což sem slyšal od Otce svého, totiž jehož vám jest k spasení třěba. Čtvrté mluví k nám, radě nám naše užitečné, jako tam die v Apokalypsí: Radímť, kup u mne ryzieho zlata, aby byl bohat. Páté mluví věrnými slibami řka: Ktož miluje mě, milován bude od Otce mého. Šesté ochotně táhna k své milosti jakož tam, [ješto]text doplněný editorem die: Poďte ke mně, ješto pracujete a jste obtieženi! Anebo ješto die v kantikách: Jezte, přietelé, píte a zpiete sě, najmilejšie! Sedmé, když jaks jako pošepmo v srdce šepce, jakož stojí psáno, ješto jest řekl onen [Job]text doplněný editorem: Ke mněť jest pověděno skryté slovo, a jako kradmo přijalo jest mé ucho próchod jeho pošeptání. O tom mluví svatý Řehoř, die: Skrze skryté slovo máme řeč vnitřnieho vdechnutie rozuměti, ješto mysli naší od Boha přijdúc, od tělesných věcí odtáhne ji a k žádosti roznietí věcí věčných. Tohoť svět nemuož slyšeti; neb aby miloval věčné věci, nepovstane. A tak jsú to slova skrytě a tajně v srdci pošeptána, že mnohokrát člověk slyše je v sobě, nemóž druhému toho vypověděti. Ale žádajme pomoci jeho, ať nás z své milosti vynme z světa a vyvolí, abychom mohli s vzvolenými jeho v dobré žádosti plápolati, slyšiec slova zhustanie a šeptuov jeho, jehož svět nemuož slyšeti, a pak abychom přišli k věčné radosti! Jehož nám pomoz, milý Hospodine. Amen.
V úterý po Velice noci tato řeč
Hod tento zpievají na nešpoře u křtidlnice vyjdúc z kuoru, že, když lid israhelský vyšel z Ejipta, rod Jakubuov z lidu chaterného, ukázala
