chvála v nebesiech zvučí? A když k té chvále, ješto, jsa na zemi ještě, v nebesiech slyšieše, povzdvihl bieše mysl srdce svého, ta svatá duše byla vyproštěna z těla. A když ona vystúpi, taká vuoně obklíči všecky, ktož tu běchu, že běchu naplněni odivné jakés pochotnosti, tak že jsú rozuměli tomu bez omylu, že tu duši přijala jest nebeská chvála. A byl jest při tom náš mnich jeden, jenž to svědčil s velikým pláčem, že donidž tělo jeho nepohřebeno, dotud od jich chřiepí neodešla ta vuoně. Aj, kterýmť jest skonániem šel z tohoto světa, jenž zde bič Božie s dobrú myslí trpěl! A protož podlé hlasu Syna Božieho rolí dobrá skrze pokojné u pokoře trpenie protivenstvie ovoce jest dala, ješto jest po zklizení oráním radlicí Božie kázni až k takové odplatě přišla. Ale my, milá bratřie, vizme, čím chceme v ten den súdu Božieho krutého omluvu jmieti, když my, i sbožie i ruce od Boha majíce, Božích přikázaní netbáme, ano tento chudý a bez rukú naplnil je! Nechžť proti nám Hospodin nevystaví svých apoštoluov, ješto jsú kážíc s sebú zástupy lidské do královstvie přivedli nebeského, nechť také nevystaví proti nám i mučedlníkuov, ješto pro jmeno jeho svú krev prolili! Ale co dieme, když uzříme tohoto chudého nemocného, jemuž dlúhá nemoc ruce držala, a však jí do skutkóv dobrých nesvázala? Protož tiem rozmyšleváním sebe k dobrým skutkóm ponúkajme, abychom, když na dobré svaté lidi patříme, jich tovařišie v nebeskéj odplatě mohli býti spravedlivě! Dajž nám to, milý Hospodine. Amen.
V neděli o masopustě řeč
Širokú milost ke všem maje Syn Božie Kristus, však odvedl své zvláště milé, aby jim úklad pověděl tajemstvie svého. Neb tak praví dnešní čtenie: Odvedl Ježíš dvanádcte svých apoštoluov, vece jim: Aj, jdem do Jeruzaléma a skoná sě všecko, ješto jsú psali proroci o synu člověčiem; bude poddán pohanstvu, bude sě jemu posmieváno,
