Když kolivěk narozenie Syna Božieho neb jiné některé hody světiti máte, opilství sě krýte, hněv jako zvěř litú odžeňte, nenávist jako smrtelný jed z srdec vylíte, a takú v sobě jmějte milost, ješto by nejen přátel došla, ale také i nepřátel, abyšte bezpečně v páteři mohli řéci: Odpusť nám, jako i my odpúštieme! Neb ktož sě čije, že by ijediného člověka nenáviděl, nevědě, by mohl bezpečně k oltáři Božiemu přistúpiti. Neb svatý Jan hrozně volá řka: Ktož bratra svého nenávidí, vražedlník jest. Rozsuďtež to, má li vražedlník, dřieve než by pokánie činil, směti tělo Božie přijímati.
To tak vždy mysléc, bratřie milá, ktož jsú dobří, snažte sě, aby stáli v svých činech; neb ne ten, ktož počne, ale ktož stojí až do konce, spasen bude. A ktož sě poznají, že jsú léni k almužně, brzci k hněvu, spěšni k smilstvu, s Boží pomocí pospěšte, aby sě ode zlého vydávili neb vyvadili a to, co jest dobré, činili, aby den súdný nevzeli pokuty s hřiešnými, ale aby s spravedlnými a s milosrdnými zaslúžili věčné odplaty, skrze Pána našeho Jezu Krista. Amen.
Tato řeč jest v neděli mezi ochtáby Božieho narozenie
Donidž jest malíček dědic, jest jako i sluha, ač jest i pán všeho; ale jest před pěstúny až do času ustaveného od Otce. V ony neděle, ješto jsú byly před hody Božieho narozenie, činil jest kostel pamět o příští Božiem; již pak o tom, co jest bylo po tom svatém jeho narozenie, také nám nětco kostel přivodí k mysli. A tak svatý Pavel těmito slovy, aneb ať řku, kostel svatý vzem slova tato svatého Pavla, to nám napoviedá, že Pán jsa všeho náš Spasitel, pro nás na svět přišed, narodiv sě byl v svém dětinství jako i jiné dietě v pěstúnství své matky a Jozefově. A však byly jsú také při tom divné věci, ješto jsú ukazovaly moc Božstvie dietěte toho, ač jest to dietě nic divného zřejmě samo nečinilo. Protož čti dnes čtenie, ješto píše svatý Lukáš, že divil sě Jozef, ješto byl nazván otec dietěte; divila
