k službě Boží, k odtrhnutie od světské marnosti. A protož, donidžť čeká nás Hospodin, odskočme svú myslí světa, neukládajme sě na světskú útěchu; neb svět jest marnost a nenieť statečen k blahoslavenstvie, a vše veselé světské jest křivé zabylstvo. Ale blažený muž, ktož úfá ve jmeno Božie a nezří k nestatečnosti ani k zabylstvu křivému. Blažený muž, ktož strpí pokušenie; neb když zkúšen bude, vezme korunu života, jiež nám rač dopomoci, Hospodine. Amen.
První neděle v puostě
Na to dnes ve čtení rozpráví kostel, že jest zlý duch podstúpil Syna Božieho pokušeniem, abychom my nebyli bezpečni. Neb i jinde nás vystřiehá Písmo řka: Synu, přistúpaje k službě Boží, stuoj v bázni a připrav duši svú ku pokušenie! To, což má schováno býti pro svú dobrotu, hodné jest toho pokusiti, tak li jest dobré. A když to, ješto kto slúží Bohu, má u věčných pokladech schováno býti, přepustí Bóh na člověka pokušenie, ješto by ukázalo dobrotu, stálost a statečnost té služby jeho. Protož kostel, počínaje puost čtyřidcet dní, čte to dnes čtenie, ješto jest Kristus přišed pro nás na tento svět, postil sě pro nás dní čtyřidceti a strpěl pro nás od ďábla pokušení, ješto jest v mysli jeho nemohl ijednú nepodobnú žádostí podnietiti, ale jen pobiezel jeho vnějšími věcmi ke dvému: najprv, ješto jest chtěl tiem projíti skrytost úmysla jeho, aby poznal, Bóh li jest čili jen člověk; ale v třetiem pokušení v tom ho jest táhl v hřiech najhrubějie, proněž ho jest Kristus přísně Písmem odehnal od sebe a vždy tak, jakž v ničem jemu nepovolil, ani sě dal znáti jemu, by Bóh byl. A když on ráčil strpěti pokušenie, nemaje v sobě k hřiechu podnětu ijednoho, co my pak bez pokušenie těch i oněch muožem býti, v sobě majíc podnět hřiechu z porušeného přirozenie od svého těla a světské věci libé tělu na vše strany a nelibé také, a k tomu náš starý vrah, chtě nás našie cti zbaviti, láká nás svú lstí a podněcuje? A
