neobmeškala, aby z těch nebyl, ješto Boha rozhněvali, že Bóh die v žaltáři o nich, jiným hroze: Dnes uslyšíte li hlas jeho, neroďte zatvrditi srdec vašich; podlé dne toho na púšti, v němž mne hněvali otci vaši, jimž sem přisáhl v svém hněvu, ač vejdú, totiš že nevejdú v mé odpočinutie. A také aby z těch nebyli, o nichž die ve čtení Kristus: Jistěť vám pravím, ijeden z těch, ješto zváni, a nepřišli, neokusí mé večeři. Ale ať neskonám řeči v tak žalostném, i toť řku: Ktož svój los přijme, puojde po tom povolání, jímž jej zove Hospodin k losu svatých, tenť věčně bude požívati té večeře. Neb die Kristus: Já stojím u vrat a tluku; ktož mi otevře, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnú. Neb zde dává svým navštievením pochutnati v náboženství své dobroty, z něhož člověk příde prospievaje k losu odplaty mezi blažené podlé zdejšieho zaslúženie u věčnú radost. Amen.
O svatém Řehoři
Přijměte kázen a mé řeči, a budeť vám prospěšno. Die svatý Bernart: Všecky lidi rovny jest vyvedlo přirozenie; což koli zlého neb dobrého člověku příde, to má svuoj pochop z snažnosti kázni a pořádu, neb z obeškánie. Protož potřebie jest kázni a pořádu ve všem, aby to dobré, ješto činíme, vzácnějšie bylo v svém pořádu. Neb nenie na tom dosti, abychom činili dobré, ale abychom to, co jest dobré, kázní a pořádem a snažností ozdobili. K tomuť nás Písmo napomíná řka: Spravedlivě čiň, co jest spravedlivé! Protož tento věrný sluha Boží a rozšafný, jehož byl Hospodin ustavil nad svú čeledí papežem, jehož den dnes pamatuje kostel, jako by k nám řekl slova ona: Přijměte kázen a mé řeči, a budeť vám prospěšno. Neb netolik jest jměl na tom dosti, by ty vyvedl v kázni a v šlechetnosti, ješto zaň byli, ale i nám i těm, ješto po nás budú, psal uče, veda, napomínaje, aby nám byly řeči jeho prospěšny. Neb ze všech učedlníkóv on jest najviec psal, jak by sě v kázni upřiemého úmysla v svých obyčejích lidé jměli. On jest velmi vtipně neupřiemné úmysly, aby sě jich vystřiehali, ukazoval, ješto sě i k dobrým
