protož, ktož jest vysoko všel za Kristem na horu, věz, žeť jest Kristus také sšel níže v rovné pole, aby šli k němu a po něm zástupové.
Když pak sšel dolóv, přistúpil k němu malomocný řka: Pane, chceš li, muožeš mě učistiti. A Kristus vida pokoru jeho, že zná sě nečistým, a vieru jeho, že věří, chtěl li by, že by mohl jej učistiti, řekl k němu: Chci, budiž číst! A dotekl jeho, stáhna svú ruku a kázal jemu, aby sě knězi ukázal a učinil podlé zákona své očištěnie. Protož ktož jest nízko, ješto jest nevšel na horu svrchovánie křesťanského, jemuž vonějí líbě nízké věci tohoto světa, opatř sě, zdali číst nejsi, zdali jsú tě nízké žádosti tohoto světa a tělesné, ač všie věcí neumrtvily na tvé duši, ale tak zemdlily a zšeředily, jakož ta nemoc mdla člověka činí a ohavna. Pomni, že těm, ještoť jsú byli na horu za Kristem vzešli, ješto drželi sě pak jeho rady svrchované, řekl: Již jste vy čísti pro mé řeči. Ale tuto zšed dolóv s hory k zástupóm, nalezl malomocného. Máloť jich jest, ktožť sě s světem obierají, by nebyli tiemto malomocným znamenáni. Ktož smolu pichle, zprzní sě jí. Nesnadno čístu býti, jdúc vuokol s světem; ač ne ihned umrtví někoho hřiech smrtedlný, ale kto jest ten, by neměl zprzněné duše v světských žádostech a v tělesných, ktož nenie na huoře s Kristem drže rady svrchovánie? Kto jest by sě k hrdosti a ku pýše asa něco nepohnul srdcem, k závisti neb k hněvu, k lenosti neb k lakomstvu neb k lakotě, nebo v tělesné žádosti postavu něčí s pokocháním v tom oblibuje, aneb sě chtě jiného slíbiti oku? Kto jest by nepohýřil v rozpuštění v světské útěše neb v zámutku, když nejdú po vóli světské věci? Jistě, nebrzoť kto vyjde z šeredstvie toho, byť jej nětco nezprznilo, obieraje sě s tiemto světem, jemuž to vonie, to jest v chut, co jest na zemi, ale ne to, co jest svrchu, kdež jest Kristus v Otcově chvále. Ale když Kristus ráčil k nám i dolóv sjíti, kdež by mohli po něm jíti i obec zástupuov lidských, opatř sě každý, zdali nenie
