jali sě jemu posmievati, volajíc naň a řkúc: Vzejdi sěm, lysče, vzejdi sěm, lysče! A Bóh na ně přepustil, proto že sě svatému muži posmievali, že dva lvi číš nedvědi vyběhše z paseky, ty mladé robata zdávila je. A netolik v Písmě, ale za nás pro ta hýkanie stávaly sě veliké vraždy a mordy, jakž jsme slýchali, nedaleko, a některé svády vídali sami. Protož dobrá věc kázen a tichost v čeledi s bázní Božie a milost čistá a viera k hospodě. Neb ktož najprvé miluje Boha a pro Buoh najviec věren jest hospodě své a právě bydlí s svými družci milostivě, jakož Bóh kázal, uslyší po smrti veselé slovo, ano jeho sám Bóh pochválí a řka jemu milostivě: Měj diek, věrný sluho, v maléj věci byl jsi věren, chci tebe nad veliké povýšiti. Vejdi v radost věčného královstvie nebeského!
Na devietník řeč počíná sě
Jako která z rok do roka, tak jest znamenitá neděle toto. Podlé ustavenie kostelnieho složeno jest dnes zpievanie veselé. Již alleluja nezpievají, ale trakty hlasy túžebnými, pamatujíc prohřěšenie nás všech Otce, pro něž jest vypuzen z ráje v hubenstvo tohoto světa, v němž sme sě zrodili. A zdali nenie hubenstvo, ano láká těl našich tak mnoho porušení těch i oněch, večas tiemto a večas tiemto? Jedna li na nás přicházie nemoc? A ještě to, ješto slóve zdravie, naše smrt jest a nemoc; neb vždy smrtí ponenáhlu ujímá života na všaku chvíli. Nemuož státi člověk u věku jednom aneb v síle neb v krásě, ale vždy hyne, až i zhyne. Co jest pak v světě neupřiemosti a rozličných nelibých puotek, že jistě nenie múdrého doba veseliti sě s tiemto tak hubeným světem! Ale ktož sě veselé v světu, podobni sú zabylým lidem, ješto sě smějí, nevědúc čemu, nemajíc smysla, neznajíc bláznovstvie svého; a nade vše, že sě všichni rodíme v hubenstvie zdejšiem, synové hněvu Božieho. A ač nám jest ta vinna sešla skrze vieru v Spasiteli obmytím křtu svatého, však pokuta
