Bernart řka: Pro dvé ten bývá nedostatek, aneb z novosti obrácenie, aneb že musí kto s tělesnými věcmi vuokol jíti. A také die v jiném miestě o tom svatý Bernart, ješto někto snažně pracuje v šlechetnostech, a však nepozná té duchovnie pochotnosti. Die on: Diví sě mnozí a žel jim toho, že té pochotnosti nad stred slazší nezakusí. Ale Bóh chce je v tom jmieti pokušení. A velmi to příslušie k větší síle, když stojie, činiec předsě šlechetnosti ne pro tu chut, ješto v tom čijí, ale pravú šlechetnost, a že vidí v tom líbost Boží. Radost a chut v dobrém jmieti k blažnosti přísluší, ale k mužnosti slušie i v protivném pracujíc státi. A přijdeť na to, že Pán nebeský dá takovým radost v sobě za jich tesknost. Jiež nám dopomoz, milý Hospodine. Amen.
Na Veliku noc v neděli tato řeč
I který jest hod tak znamenitý a utěšený, jako hod tento? Jistě veseli buďme radujíc sě v Hospodinu! Hod přišel nám utěšený, hod slavný, hod Veliké noci, jistě veliké v duostojenství. Neb té samé dán ten čas a ta hodina, aby Kristus, jenž svú smrtí smrt naši zbořil, té noci vstana z mrtvých opravil náš život. To jest ta noc, v níž někdy v podobenství toho, co jest sě již v pravdě stalo, Pán Hospodin lid israhelský vyvedl z Ejipta po zabití beránka čistého, jehož krví jměl každý dveřě zmazati domu svého; a potom ten lid provedl suchú nohú skrze červené moře a ztopil jich nepřátely. Toť jest ta noc, ješto jest ejiptské oblúpila a lid Boží vzbohatěla. A to jest vše bylo v podobenství toho, co jest Kristus učinil tohoto času, když proliv svú krev předrahú, čistý beránek, jehož krví žádost naše i skutci naši i náš úmysl má pomazán býti, ač nechceme zahynúti. Neb jakož tam z ejiptské poroby svuoj lid vyvedl, tak tuto Otce svaté vyvedl z temnosti pekelných krajin; ďábly oblúpil a svuoj lid vzbohatil utěšením. A pakli chceme k sobě zřieti, co jest sě nám stalo této noci tak přěslavné, též právě uzříme v sobě přeslavným
