že jest uvedl lid Boží do zaslíbené země, jehož nemohl Mojžieš učiniti, a rozdělil jim losem a měrú slíbenú zemi. A tak přemohl ty nepřátely, že on bojoval a Mojžieš vhóru k Bohu ruce držal. A donidž Mojžieš držal ruce vzhóru, dotud mdleli nepřietelé, a ten Ježíš přemáhal je; a když Mojžieš spustil ruce, silněti počeli nepřietelé. Téžť v nás náš Ježíš činí duchovně. Nepřietelský lid slul Amalech, a to jmeno toho lidu výkladem se die krvoliz, totiž ješto krev líže, a znamenává žádosti tělesné, ješto stojí proti duchovniem žádostem. Ty v nás žádosti náš Ježíš přemáhá svú milostí; když však, jako jest Mojžieš vzhóru ruce držal, budem činiti skutky zákona svého; ale jakž jako ruce spustí Mojžieš, že nebudem činiti svého zákona skutkóv, tak budú v nás silnější ty tělesné žádosti. Protož čiňme skutky zákona svého, toť bude z toho v podobenství, ješto jest Mojžieš držal ruce vzhuoru, a náš pravý Ježíš přemuožť v nás tělesné žádosti. Druhé onen Ježíš uvedl lid do slíbené země, jehož nemohl Mojžieš učiniti. Takéž by i najlepší byli naši skutci podlé úlohu zákona našeho, vyvedú nás z hřiechu temnosti, jako jest Mojžieš vyvedl lid z Ejipta, ale sami naši skutci nemohli by nás v nebeské královstvie uvésti. V toť nás náš Spasitel Ježíš má uvésti a v mieře losem má nám to královstvo rozděliti. A však jen ty tam uvede, kteréž jest Mojžieš z Ejipta vyvedl, totiž ješto jsú zákona svého drželi skutky. Protož onen Ježíš našeho jest v podobenství znamenával, ale v pravdě našeho Spasitele jest to jmeno Ježíš, ješto jest je pověděl anděl dievce svaté, prvé nežli jím počala. Prosmež za to, ať i v nás bude pochotnost jmena toho ukázána, abychom i my spaseni byli! Amen.
O Božiem křtění řeč
Hod dnešní dvé nám přivodí ku paměti, a obé jest utěšené. Jedno jest, že první z pohanstvie třie králi z daleka ode vschod slunce přijeli, aby svú poklonú, svými dary přijali všech králuov krále v dětinstvie jeho, a tak svým svědectviem
