Tuto sě počíná od svatých řeč, počnúc najprvé na hromnice a takto praví
Když jsú sě dokonali dnové očištěnie Matky Božie, vzeli jsú dietě, aby v chrámu za ně učinili obět podlé ustavenie. Ač jest nebylo potřebie Matce Boží očištěnie po porodu svého děťátka, neb jest vždy i po porodu ostala čísta; však podlé zákona učinila očištěnie, šla do chrámu a tu chválu a dieku vzdávajíc Bohu z takého plodu, i tiem svuoj plod obětovala Bohu Otci. A v té drahé oběti Matka Božie všecky jest v svém synu obětovala, ktož sě budú jeho jako údové hlavy přidržeti, v něho pravě věřiec, v něm uložiec svú naději v svaté milosti, tu slavnú chodbu okolo kostela sviece rozejžené v rukú nesúc, v nichž plamen znamenává Božstvie toho slavného děťátka, vosk čisté tělo jeho a knot duši. A to dvé poslední téhož jest přirozenie, ješto i my. A tak v něm jsme jako dnes Bohu Otci najprv v chrámu obětováni. Vzdajmež chválu té svaté Matce, skrze niž nám stala jest sě ta milost; neb, jakož die svatý Bernart, vše naše dobré přišlo jest nám skrze ruce té slavné dievky. A řcem v chuti srdce svého: Požehnaná ty mezi ženami i požehnaný plod břicha tvého. Zdráva milosti plná, Hospodin s tebú.
Když jest tak v obyčej kostelní vešlo, že dnes očištěnie Matky Božie pamatujem, jakž koli nebylo jest jí třeba očištěnie, a že dnes kostel osvěcujem mnoho svěcmi rojženými, o dvém bych rád podržal řeči: o jednom, jak bychom své duše očistili, a o druhém, jak bychom světla účastni byli nebeského. O prvniem bude řeč jedna a o druhém druhú řeč učiním, aby přieliš dlúha nebyla jedna.
Trojé věci potřebie jest, ktož by chtěl dojíti hřiechóm očištěnie: Prvnie, aby sám rozvážkal hřiechóv těžkost; druhé, aby je opravil; a třetie, aby modlitba hřiechu učistila. Prvé sem řekl, že jest potřebné k očištěnie hřiechóm těžkost hřiecha rozvážkati a rozsúditi. A to
